KŘIVÝ, ALE MŮJ

Že nebezpečí pracovního úrazu nečíhá jen na lidi, pracující rukama, ale i hlavou, se potvrdilo dneska.

Před dvěma dnama jsem se bodla do prstu hezky vedle nehtu kancelářskou sponkou. Trochu to bolelo, ale hodila jsem to za hlavu. Včera začal bodnutý prst natékat. Babské medicíny, jako máchání údíku ve štamprli slivky, nezabraly a nezabral ani jód, ani černá mast. Tak jsem se dneska vypravila na pohotovost. V prstu škube, mám ho zafačovaný a vypadám jak válečný invalida. O to nic, ale doktor mě nepotěšil. Prý zánět. A jestli to do zítra nepřejde, tak já půjdu na chiru a nehet do kopru... ten nehet, co v dětství přežil dvakrát úraz. Jednou po přesně mířeném skoku ségry z houpačky, pod kterou jsem se právě nacházela a se zájmem si prohlížela šnečí maringotku. Podruhé jsem zharcovala ze schodů, když jsem se soustředila na taneční krok a zapomněla počítat schody;-). Nakřápnutý nárt se zahojil docela dobře, akorát se mi blbě kupují boty, páč jedna noha je v nártu trošku vyšší;-). Ovšem horní článek prstu se nějak nalomil a od té doby je prst trošku křivý a nehet trošku vroubkovaný. Ale mám ho ráda:-). A teď bych o něho měla přijít?

Prý strhávání nehtů je poměrně kultovní záležitost. Soudě podle doslechu a podle toho, jak se dneska na pohotovosti tvářil doktor:-(.

„Nechci vám dělat stres. Radši se na to neptejte," odbyl mě, když jsem se ptala, co mě čeká, kdyby to bylo nezbytné.

Na druhou stranu, zažila jsem proplachování dutin, operaci očí laserem a taky porod.

Myslím, že horší to nebude;-).