NERADOSTNÝ STŘELCŮV VÍKEND

"Střelec je z podstaty svého znamení tvor dobrodružný, vyhledávající akci, nemající rád stagnaci, stereotyp a nudu. V práci stereotyp je a víkend se svými 48 hodinami jsou prosté dva dny, ke kterým střelec nadějně upíná svůj zrak a mnohé si od nich slibuje". vyčteno z jedné knížky.   

Po náročném pracovním týdnu jsem se z podstaty mé osobnosti;-) těšila na víkend. Pátek jsem viděla v jasných barvách: bude knajpa, posezení s přáteli, víno nebo pivo a taky karaoke. A těšila jsem se fest. Zřejmě nikoho nepřekvapím, když napíšu, že nic z toho, co jsem si naplánovala, nevyšlo. Jana jela na školení na víkend do Ostravy, druhá kámoška je matka čekatelka měsíc před porodem, třetí někde u známých, čtvrtá takhle při měsíčku vaří peče smaží, pátá při úplňku pije jenom vodu (teda, myslím, že eště nebyl úplněk, ale už se blíží!;-) a Radim byl opět unaven a pokoušela se o něj navíc paní choroba:-(. V deset večer jsem hodila šipáka na fotelku a předpokládala, že aspoň sobota bude zážitkama těhotná.

Ranní plán zněl jasně: měla jsem jet s chemikem do značkové prodejny mobilního operátora pro novou simku do mobilu. On teda chtěl jet původně tamtéž, ale na sraz četařů, jenže se mu na to všichni vybodli, tak matka přišla vhod. Nikam se mi nechtělo, chtělo se mi spát, ale on mě přemlouval, ať s ním jedu, že si zajdem do káefcéčka, taky někam na kafe a uděláme si nedělní výlet. Nechala jsem se nakonec ukecat, uvařila si kafe a šla se trošku přikrášlit.

Mladý se zatím vrhnul na net, jestli nenajde někoho, s kým by se ve Zlíně setkal. Nakonec se nějaká holka dala ukecat a tím pádem matka byla odsunuta na vedlejší kolej. Nijak mi to nevadilo, páč právě v té chvíli jsem pocítila divný pocit kolem žaludku, který se začal stupňovat a rozlézat pomalu do celého těla a pak už jsem nevěděla, jestli mám vlízt do postele nebo se spěšně odebrat na WC, jestli by pomohla studená voda na ruce, sanitka, nebo už jen černí havrani... po těle mi vystoupil ledový pot, dostavila se třesavka hodná oslíčka před otřesením, před očima všechno zčernalo, v uších zahučelo, hercna si začala bouchat do rytmu jiného bubeníka a tomu mi bylo fest zle. Takový stav už mě párkrát v životě potkal a já si pamatuju na každý ten den. Proboha, co mám dělat?, letělo mi hlavou.  Ustrojit se do černého? ;-) Někoho zavolat? Třesoucí se rukou jsem vytočila Radimovo číslo. Blekotala jsem do telefonu, že je mi zle a ať přijde. A že přijde. Že už jde. Přišel skoro za hodinu, akorát si to dobře načasoval, páč už mi bylo skoro dobře. Toho si jednou pošlu pro smrt! Už pudou dva. On a Jana;-).

Uvařila jsem si pak zázvorový čaj, kdyby mi chtělo být zase špatně, ale hajzl neduživý se už nevrátil.

Večer jsem šla na taneční večer a  přinesla jsem si z něj cenné poznatky, kterak tančiti valčík, blues a jive;-). Taky žízeň, páč obsluha tam stála za dvě věci. Obsluhoval číšník zvaný „Dva guláše", kříženec těch tří blbů z Arabely mekoty, blekoty a jekoty, který do sálu vjel se servírovacím vuzkem, obsloužil tři stoly z deseti a zase se ze sálu i s tím vuzkem vzdálil. Nijak ho netankovaly zoufalé pohledy nad vyschlýma krkama. Uklidňovala jsem své scvrklé epitelové buňky, že dostatečně nasají, až půjdem po tancovačce někam sednout. Leč bylo z toho opět kulové, páč tentokrát bolela Radima hlava. Šla jsem spát tentokrát pro změnu v půl jedenácté.

A víkend ještě nekončí. Dneska je neděle a já jedu na návštěvu k našim. Tak třeba bude ten dnešek lepší jak kmotr Pátek s kmotrou Sobotou dohromady:-). Jinak - chudák střelec!