PRVNÍ VEČER PRO MILOVNÍKY SPOLEČENSKÉHO TANCE

Sobotní večer s sebou přinesl dlouho očekávané zahájení tanečních pro dospělé. Rozhodnutí k jeho absolvování ve mně uzrálo po letošním únorovém plesu. Byla na něm samá místní honora, chlapi ve fraku a baby jak opeřenci s namotaným boa kolem vypasených krků. Nějak mě nenapadlo, že když půjdu na ples, v prvé řadě se tam tančí a v prvé řadě společenské tance. Já mám tanec ráda, ovšem z těch společenských ovládám pouze valčík a polku. S heslem: nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme, jsem se při prvních tónech hudby hnala jako správný milovník tance na parket. Já, která mám rytmus v krvi, jsem si věřila, že to dám. No, nedala jsem to:-(. Čača ještě jakž tak šla, ale definitivní tečku za mým sebevědomím udělal waltz. Poblíž tančící páry mou snahu sledovaly s pobaveným úsměvem... Kroky jsem nebyla schopna ani po dvou kouscích dirigenta pochopit a tak jsem se sklopenou hlavou radši z parketu odkráčela na panáka.

Včera večer jsem si natáhla malé společenské šaty (jak jsem zjistila, trošku se za ten rok ležení na dně skříně scvrkly i velikostně;-), obula letní páskové boty, natočila a vyčesala si vlasy a vyrazilo se do kulturáku. Čekala jsem komorní výuku pro maximálně deset párů, jenže nás tam bylo nejméně třicet a pomalu si nebylo kam sednout, páč jsem do sálu dorazili těsně před osmou. Nasáčkovali jsme se i s k postaršímu tanečnímu páru, kde paní byla značně zelená už před zahájením pohybové výuky. Objednali jsme si u pikolíka láhev nekvality, ale na kuráž bylo třeba něco za žebř hodit. O tom nás nakonec přesvědčila i taneční lektorka, která hned po přivítání adeptů kurzu společenského tance nás ponoukla, ať si jen něco dáme, že nebudeme mít tak tvrdé nohy. Poslechli ji všichni a mohutně mávajíc, dokončovali u pikolíka objednávky.

Žádné štráchy, hned jsme byli vyzváni na parket. A hrůza všech hrůz, první tanec, který jsme se měli včera naučit, byl anglický waltz. Moje noční můra. Že mé obavy nebyly liché, se ukázalo hned při tanečním pohybu po obvodu místnosti, kdy každý sám za sebe se snažil s waltzovými kroky vyrovnat. Tři vpřed a jeden vzad. Pravá levá pravá levá. Neomylně jsem šla pravá pravá levá levá. Nebyla jsem štont to pochopit a neustále jsem se ocitala někde hodně vpředu nebo vzdadu. Budiž mi útěchou, že jsem v tom zdaleka nebyla sama a byli i tací, které si instruktoři vzali na paškál a v jejich čtyřiceti letech jim vysvětlovali, která noha je pravá a která levá;-). Při tančení v párech se to pak najednou zlomilo a mě to docela šlo! Zatím však nejásám, abych nedopadla jak s bruslením na inlajnech;-).

Zase žádný oddych a po procvičení waltzu začal nácvik nějakého moderního tance. To už bylo o poznání lepší. K sobě, od sebe, k sobě, od sebe, překročit tam, překročit zpátky, otočit tam, otočit zpátky, k sobě, od sebe, otočit na druhou stranu. Tam jsem se chytla hned a stejně tak většina zpocených tanečníků ve vydýchaném sále. Někteří sice při otočkách vypadali jak výjevy z egyptských fresek, páč kam šla noha, tam šla neomylně i hlava, ale pár napomenutí od instruktora to spravilo.

Poslední tanec byla mazurka. Tedy, není mi dostatečně jasné, kde se tohoto podivného tance dá využít, ale myslím, že na plese určitě ne. A že bych tam někdy dělala já osobně předtančení s mazurkou, toho taky bohdá nebude. S tímto tancem si tudíž hlavu nelámu, ale musím se pochlubit, že jsem ho zvládla. A to ne na hudbu ledajakou, ale rovnou na známou píseň Markytánka. No vida, takže o program u táboráku tím pádem bude vystaráno;-). Někteří budou hrát, jiní zpívat a já se chopím pohybové stránky produkce;-).

Takže v mých letech o něco víc, než Kristových, konečně budu připravena na vstup do velké společnosti;-). Nevím, proč jsem to tak dlouho a tak vehementně odmítala. V těch tanečních je totiž docela velká prdel!

„Já už nemůžu, fakt to nezvládám, to se nedá zapamatovat!", reptal při pilování waltzových kroků nejmladší, asi dvacetiletý, účastník kurzu, který vyluzoval zoufalé zvuky zvířete, lapeného do pasti, už v průběhu předchozího nácviku.

„Ale mladý muži, určitě to zvládnete," povzbuzovala jej lektorka, jinak starší paní.

„No vám se to řekne, když vy to už máte v malíčku! Dyť to tančíte už sto let!"

Společenský bonton byl tímto maximálně nevhodným projevem narušen velmi výrazně a ještě si nakrkl paní instruktorku, které rozhodně není víc, než pětapadesát. A mimochodem, ten výjev z egyptské fresky, to byl on;-).