TĚŠÍŠ SE? ONO TĚ TO PŘEJDE;-)

Jak už to tak bývá, když se člověk na něco těší, často z toho sejde.

A tak jsem se těšila, jak mladý chemik odcestuje na čtyřdenní kurz do přírody a já rázem pookřeju, páč budu mít pro sebe celých 37 metrů čtverečních plochy a hlavně počítač.

Nakoupila jsem žrádla na týden, udělala mu sendviče, jela deset kiláků pro spacák a obrovskou krosnu, dokonce jsem mu chtěla koupit zimní bundu. V hypernově jednu měli za nějakých osm stovek, což se mi zdálo na kurz docela dost, na druhou stranu ji může mít celou zimu, jsem si řekla. Při placení mi ovšem knírem obrostená prodavačka sdělila, že bunda stojí patnáct stovek a že jsou k ní ještě nějaké pantalony. O ty jsem zájem neměla a o bundu bez nich za patnáct stovek už taky ne. Staré knihy přání a stížností v krámech měly něco do sebe. Dneska se všechno řeší na místě, takže na moje argumenty, že měli zboží špatně označené a že je to klamání spotřebitele, paní jenom krčila rameny a šeptala, že ona s tím nemůže nic dělat, že jí takovou cenu prostě hodila pokladna.

"A nemáte tu bundu náhodou v nějaké akci?" pomáhala jsem jí zorientovat se v tržním prostředí.

"To já nevím... asi nee, možná že byla, ale asi už není," jsem se dověděla.

"A proč je na ní jiná cena, než máte na pokladně?"

"No to nevim, asi to zapomněli přepsat!" plačtivě mi řekla Huňatka.

"Kdo?"

"No oni!"

Namíchli mě oni i Huňatka, tak jsem jí tam bundu nechala a aspoň jsem ušetřila. Nakonec - třeba to bylo znamení, že kurz nakonec stejně nebude tudíž bundy netřeba. Mladý chemik totiž nabalen v pondělí odcestoval a za hodinu přišla sms, že kurz se pro nepřízeň počasí ruší a bude se chodit normálně do školy. No což, to bych pochopila, když v chatkách naměřili 4 stupně nad nulou a v kempu deset čísel vody. Horší je, že moje samota je náhle v čudu.

Z toho plyne poučení přej si co chceš, ale nijak zvlášť se netěš. Páč se ničeho dobrého nedočkáš.