NA JIHU MORAVY SE RODÍ VÍNO

a taky někdy pěkná vopice;-).

Neděle se nesla ve znamení zmaru a depky a hned vám řeknu proč.

V sobotu jsem se kámoškama nechala zlákat na slavnosti vína v Uherském Hradišti. Milióny lidí všude, plno stánků s různým krámstvem, se švrlákama a keramikou, akorát těch s vínem zas tak moc nebylo, jak by se slušelo na slavnosti vína. Přesto se nám podařilo pěkně se zdunit. Ještě že někteří měli víc soudnosti, než většina, a drželi nás, když jsme chtěly při folklórních vystoupeních jít trošku tancovat na pódium. Když padla tma, vetkli jsme se do jedné místní knajpy a tam setrvaly do pozdních nočních hodin. Zpívaly jsme karaoke a hospoda řvala smíchy...to teda nevím, proč, páč kusy konkrétní mi v paměti neutkvěly;-). Měla jsem jet večer domů, páč jsem byla domluvená s Radimem. Jenže jsem to jaksi zasklila, neb jsem byla dopravou zvanou socka, jízda by trvala dvě a více hodin a obávala jsem se, že můj žaludek, napumpovaný vínem, by to nemusel rozchodit:-).Tak když mi volal, jsem se mu to pokoušela vysvětlit, ale moc mi to teda nešlo;-).

Přespaly jsme u kámošky, která ještě před spaním musela vylifrovat svého nápadníka, který se jí vytrvale vnucoval na noc pod jednu střechu. Říkala, že byl vytočený, patrně přišel s nabídkou kvalitního sexu, jenže na ten toho večera nezbylo místo:-). Nevím, kdy jsme usnuly, jen vím, že jsem se vzbudila ve tři ráno, nejdřív jsem myslela, že jsem doma a že jen ležím naopak na posteli, ovšem vedle mě se ozval hlas, který jsem hned nevěděla, kam zařadit, až pak mi docvaklo, že je to kámoška a já daleko od domova...pocítila jsem strašnou touhu jet domů. Jenže jsem to měla domů nějakých sto kiláků, jak říkám, cesta minimálně dvě tři hodky, ve tři ráno nic nejezdí...kámoška říkala, ať si vemu její auto, jenže jsem samozřejmě neměla sebou papíry a taky bych to určitě nemohla po takové akci riskovat. Ze zoufalství jsem se rozhodla pro tágo, ale to mi kámoška naštěstí rozmluvila. V půl šesté jel jakýsi courák, tak jsem se na něj doštrachala, dva přestupy a v půl osmé jsem byla doma. Zmrzlá jak sobolí hovno,ospalá, naštěstí bez kocoviny a bolení hlavy (kupodivu).

Takže celý den stojí za ten příslovečný exkrement. Chodím jak lemra, mám černé myšlenky, když sedím, upadám do mikrospánku, když si lehnu, ani ťuka, že bych zabrala, sakra. A to jsem ještě dneska absolvovala pouť s Radimem, na vesnici, kde bydlí jeho strýc a oni mají prostě takovou tradici. A já hlupačka se nechala přemluvit na kolotoč, abych mu udělala radost! Ty jo, deset let je to mimo mě, páč mi je z toho šoufl, a dneska tam lezu. Bylo mi fest zle, držela jsem se toho bezpečnostního madla, až mi zbělely klouby na rukou a polykala jsem andělíčky. To máš za to! jsem si říkala, dobře mi tak. A nepiju a už ani nekouřím;-). Tělo má sice jít do hrobu zhuntované, ale až tak??