Mám skvělého kamaráda v Montréalu. Škoda je, že skvělí kamarádi jsou prostě příliš daleko...
Jednou za rok přilítne na rodnou hroudu a někam spolu zajedem. Včera jsem se za ním vypravila do Holešova. Plán zněl jasně, že z tama podniknem výlet do Kroměříže a projdeme spoustu nádherných zahrad v podzimním hávu. Už cestou tam mě napadlo, zda to byl vůbec dobrý nápad, páč na znamení já dám. A to, že někde u kolejí se ťukly dva náklaďáky a my jsme hodinu čekali, než nás spasí muži, co mají pomáhat a chránit, se mi zdálo coby znamení dostatečně jasné. Naštěstí jsem se spletla:-).
Z krásy kroměřížských zahrad toho dne nebylo nic. Museli jsme si vystačit se zámeckou zahradou v Holešově, kde jsme se hodinu procházeli v bahně a kalužích. Shora irmvére někdo lil kýble vody a aby toho nebylo málo, ještě k tomu foukal severák, díky kterému přišel o deštník nejdříve Charles a poté i já. Nakonec jsme moudře usoudili, že nejlepší bude najít nějakou kvalitní putyku v závětří, kde se dá najíst i něco popít. Charles navrhnul výbornou nedalekou restauraci. Když jsme šli půl hodiny v úplně mokrých botách a nikde na obzoru nic, co by se tvářilo aspoň jako obyčejná nálevna, jsem se odvážila zeptat, kdy už tam budem. Prý že už je to nedaleko,támhle za těmi domy... domy jsem skoro neviděla, páč špatně vidím do dálky. Každopádně, došli jsme tam, dali si grog na rozmrznutí rampouchů u nosu a štragali jsme zpátky. Charles má totiž o vzdálenostech jiný pojem, než já. Pro mě je to daleko i do toho Holešova, zatímco pro něj je Vídeň coby kamenem dohodil od domova;-).
Takže sláva nazdar výletu, zmokli jsme a už jsme tu.
Charles se zdrží ještě asi 14 dní, čímž ještě není nic ztraceno a možná spolu ještě letos podniknem nějaký výletek do přírody. Plány jsou totiž od toho, aby se plnily.
Je dobře mít skvělýho kamaráda. Lexulku zdraví zuzi.
OdpovědětVymazat