JAK VÁM DUPOU KRÁLÍCI?

Tak to teda nevím, zato vím, jak dupou dva v křoví v centru města.

Včera jsem to v kolbence zapíchla v půl šesté a sotva jsem se doštrachala domů, zvoní mi mobajl.

Dostala jsem echo, že před kolbenkou se hýbe křák, kolem něho stojí spousta lidí a něco tam skandujou. Něco jako do toho, do toho! Má informátorka se prodrala davem a přistoupila blíže. Krom vizuálního vnímání pohybu zafungoval i další z jejích smyslů a ona uslyšela výrazné heky, které nenechaly nikoho na pochybách, co se v křáku děje. Obnažené děvče se oddávalo milostným hrátkám s nějakou horou masa přímo v centru města. Kolemstojící se dohadovali,zda zavolat policii, či nikoliv. Live is life, takže se k tomu evidentně nikdo z nich neměl a hrdinové dne mezitím sesbírali svršky a odebrali se pokračovat ve hrách lásky šálivých někam do soukromí.

A já jim to přeju. Aspoň nějaká radost ze života.

Jinak to totiž stojí za jeden velký exkrement:-(.

Objevila jsem největší úskalí své manažerské práce: totiž že se můžete snažit sebevíc nastolovat v práci s podřízenými pořádek, pokud máte nad sebou člověka, který nemá zájem být s nikým na nože ani na dětské nožíky a naopak být všem velkým kamarádem a chápajícím rádcem. V tom případě je to velmi těžké, ne-li nemožné. A pokud jsou v kombinaci s tímto šéfem podřízenými lidé v důchodovém věku, zvyklí na své pracovní tempo a své pracovní postupy, je to nemožné zhola...:-(.

A to je, prosím, zoufalá myšlenka dnešního dne...

Uf. Zítra bude líp? Snad...