PÁTER NOSTER

Dostala jsem veledůležitý úkol: zanést nějaké lejstra na krajský úřad.

Jedenáctipatrový výtah má několik výtahů. Kromě těch obyčejných i takový, co se nikdy nezastaví a jezdí pořád dokola. Nahoru a dolů. Tuším páter noster se mu říká. Neměla jsem ale odvahu do něj naskočit, když jsem šla nahoru, páč z výtahů obecně nemám dobrý pocit od doby, kdy jsem se jako dítě vracela ze školy a výtah se v pátém patře začal třást a kymácel se docela dost a pak se mezi patrama zasekl a zhaslo se v něm a my jsme se segrou ječely a už jsme si myslely, že poslední hodinka našeho žití udeřila.  Zachránil nás až domovník nekde shora ze strojovny:-).

Takže jsem vyběhla do osmého patra úřadu s lejstrama a chtěla se vrátit po schodech dolů. Ale ozval se adrenalin a ve mě zahlodalo pokušení přece jen páter nosterem svézt. Z každé buňky, která kolem projížděla nohoru či dolů, koukaly tváře lidí, na kterých nebyl vidět žádný strach. Stoupla jsem si před výtah a čekala. Všechny buňky jedoucí dolů plně obsazené a já jsem tam nechtěla mít žádného spolucestovatele. Po několika minutách čekání jela prázdná buňka! Chtěla jsem do ní naskočit, ale nějak jsem si to špatně vypočítala a než jsem se odhodlala, půlka buňky byla pod úrovní podlahy. Musela jsem čekat na další a bylo jasné, že nakročit je třeba, když se buňka noří od stropu. Druhý pokus byl úspěšný. Ocitla jsem se ve výtahu. Pohybovatl se mezi patry docela rychle a já se těšila, až vystoupím na pevnou zem. Minuli jsme čtvrté patro, třetí, před druhým mě zarazil nápis na zdi šachty "VYSTUPTE Z VÝTAHU". To je jasné, že vystoupím, kroutila jsem hlavou, jenže až v přízemí, chytráku! Druhé patro, zeď a NIC. Žádný výstup. Ha. Popadla mě hrůza! Doteď jsem si myslela, že to, co bylo při jízdě dolů podlahou, bude při jízdě nahoru stropem a naopak. Dyť se tam domlátím! Ovšem na další stěně se skvěl uklidňující nápis: "Zachovejte klid, suterénem projedete bez úhony"...Evidentně jsem v tom nebyla sama a pár lidem přede mnou se to taky podařilo;-).

Na stropě blikalo mizerné nouzové světlo a kolem byla mdlá tma. Stroj hrkotal a když dosáhl nejnižšího bodu na vertikále, začal se trhaně pohybovat po horizontále. Pak zase zahrkal a vyjel vzhůru po vertikále. První patro, druhé patro a VÝSTUP! Vyskočila jsem celá zelená z výtahu a hrnula se ke schodům. Naproti u recepce na mě mávali dva chlapi a mocně se chechtali. A ten jeden se držel za pivní mozol a hýkal jak osel:

"Hej, slečno, tak jaký byl průjezd podzemím? Včera se jich tu projelo osm!"