úterý 26. srpna 2008

NEJMOCNĚJŠÍ PÁNSKÝ PARFÉM

Včera jsem v práci nestíhala, páč tu pořád někdo lozil a otravoval, tak jsem chtěla zůstat dýl a dodělat si resty. Čáru přes rozpočet mi udělal Marián, který přiharcoval se svou asistentkou Sabinou, která bývá často zachránkyní jeho krku před zákonitou manželkou. Prý jen tak náhodou projížděli kolem a vzpomněli si na mě, že by mě rádi viděli. Ha. Náhodou tudy nikdo neprojíždí. To spíš den předem kalí někde v hospodě a zůstane tady do rána:-).

Marián měl lesklý zrak a hýřil vtipem. Nakonec z něho vylezlo, že se tady včera s někým zašil a kalil a loajální Sabina pro něj musela jet sto kiláků jeho luxusním vozem.

"Už jsem měl dneska čtyři panáky, nemůžu už pít, takže si dám jen jednoho!" vykřikoval ve čtyři hodiny, "a jedem domů!".

Objednal si panáka becherovky, dostal slinu, druhého a třetího a pak měl nemilý telefon... "Ano Libuško? Už jsem na cestě domů... cože? Ne, jaks na to přišla? Já vůbec nepiju.... Cože? Tak v šest přijedu... ale to víš, že přijedu, co bych nepřijel? Tak pa. Pa."

Chi. Jeho vysokoúrovňová manželka ho asi začala pomalu odhalovat. Že to s tím nebude mít lehké, je víc, jak jasné. Ani krásný barák, fára a prachy štěstí nezaručí a chlapa na uzdě neudrží...

Ale Marián se odebrat domů nehodlal a objednal si další rundu. "Platím!" mával na sličnou servírku prkenicí. Měla hezké oči, kérky a piercing ve rtu a velmi krátkou sukni. A Mariánovi padla do oka. "Slečno a jak vy se jmenujete? A vy nejste odsud, že?" Za stovečku tringeltu věděl vše... "Slečno, dáme si ještě panáka, dva tady ty drinky co v nich plavou ti potápěči a budeme jíst!" rázem zapomněl i na manželku, co už musela být doma zelená vztekem nebo strachem. Servírka, která mu prozradila, že se jmenuje Jana, lítala po schodech nahoru a dolů jak čamrda;-).

Sabina cucala septisan, smutně koukala a sledovala hodinky. "No co, co, Sabino? Spěcháte snad někam? Však vás nikdo doma nečeká!" poučoval šéf svou podřízenou. "Slečno Jano! Platím!" znova mával prkenicí, když dvakrát dloubl do stejku a stěžoval si, že má žaludek na vodě a nemůže jíst. Servírka dostala dalších osm pětek spropitné. "A dáme si ještě toho panáka, mojito a kafe..."

Platil celkem čtyřikrát a nechal jí kolem čtyř stovek tringeltu. "Přijďte zase," věnovala mu servírka jeden z nejkouzelnějších úsměvů, "ale budu tu jen do patnáctého. Pak se stěhuju..."

Nejsilnější pánský parfém jsou totiž prachy. A Marián toho dne voněl obzvlášť svůdně;-).

4 komentáře:

  1. Safra, safra, Lexulko, tak jsem se začetla, že jsem zapomněla jak jsi pojmenovala textík a nakonec jsi mě tou pointou překvapila, no, jak říkám, safra, safra ...

    OdpovědětVymazat
  2. Pravda. Svatá pravda. Bohužel takovým parfémem nikdo v mým okolí nezavání, mně musí stačit Old Spice.

    OdpovědětVymazat
  3. Jen upřesním, že takovýto parfém nemusí vonět každému. Ale chápu, že pro onu servírku to byl pěkný přivýdělek...

    OdpovědětVymazat
  4. A já co furt dělám blbě... Axe...

    OdpovědětVymazat