Ráno v pětihvězdičkovém hotelu po jednom česko-polském rautu. Někteří hosté, co to večer brzo zapíchli, už přicházejí na snídani, někteří mají ještě půlnoc a největší borci se ještě ani neodebrali na lože.
„Pan že mně včera šukal?", přitočila se s úsměvem elegantně oblečená kráska, nabírající si šunku s vejci, k dosud silně podroušenému obchodnímu partnerovi z druhé strany státní hranice, sbírajícím se marně na nohy z fotelky, kde si v noci ustlal.
„Pán? Který? To jako já?" Chlap vytřeštil na krasavici oči a s omluvným úsměvem se snažil rychle přepnout křivě pozapínané knoflíky na košili a odmotával si z hlavy cizí šálu. Kuwa... večer... co bylo večer? Pátral horečně v paměti.
„Já ne!", důrazně zvolal, ale jistý si nebyl. „Já myslím, že jsem nešukal...ale chtěl jsem! Určitě!" dodal smutně a díval se za mizející nejkrásnější ženskou, co v životě potkal...
... tichá pošta, co mi zbyla od neděle v šuplíku od ostraváka Honzy;-)
To był bałwan, głupiec taki! To dla mnie nie ma znaczenia, ja rozumiem po polski... na niestety... :)
OdpovědětVymazat