sobota 5. dubna 2008

ŠTĚSTĚNA JE BÁRKA VRATKÁ

Střelci prý jsou děti štěstěny, já ovšem toto pravidlo soustavně porušuju. Naposled to byla lednička a teď pro změnu něco do ložnice;-).

Nechala jsem se zlákat nabídkou kvalitního povlečení z katalogu známého jména. Luxusní kombinace černočerveného saténu, na něm čínský znak neznámého významu. Může to znamenat ledacos, ale to je mi přece jedno. Objednala jsem si povlečení hned na dvě postele. Když už, tak už. Cena přijatelná, akční, samozřejmě, za ty dva bebechy to dělalo nějakých tisíc korun.

Za týden lůžkoviny dorazily;-). Na poště jsem zaplatila požadovanou částku a sebrala balíček. Zdál se mi být nějaký lehký... inu, satén, hebký, jako peříčko, psali v nabídce. Doma jsem rozbalila balíček a neblahé tušení se potvrdilo. V balíčku za tácek bylo povlečení jen jedno. A eště k tomu místo rudé barvy oranžová! Klamání spotřebitele... Zas to nevypadalo tak zle, i rozhodla jsem se intervenovat za druhý kus z páru.

Bylo to v den, kdy se ve mně kalila ocel, páč jsme řešili zase pracovní problémy odborového charakteru, jak jisté sortě zaměstnanců přidat placeného volného času. Já do této sorty samozřejmě nepatřím. Zvedla jsem telefon a paní v reklamacích tajemné firmy přednesla, co mě tíží.

„Hm... a opravdu vám přišlo jenom jednoooo?", zpívala mi do telefonu udiveným hláskem, „Jak je to možné?" vypískla najednou.

Vzpomněla jsem si na majora Borovičku v Tankovém praporu;-).

„Ano paní, opravdu mi přišlo jenom jedno, i když jsem zaplatila dvě!", hřímala jsem na druhém konci drátu.

„Hm... to je ale nejisté... tak vaše zákaznické číslo.... A co s tím teda? Chcete to druhé?"

„Jo, chci to druhé! Když jsem si ho zaplatila! A když ne, tak chci zpátky peníze! Ale za obě! A jen doufám, že si nebudete účtovat nějaké další poštovné, nebo si to můžete strčit do prdele!.... Pardon... "

„Ehm", odkašlala si paní, „to nic, to my tady máme běžně".

„To se nedivím! A díky!"

Telefon oněměl.

Týden se s týdnem sešel a žádná další zásilka z renomované firmy. Pokud se ničeho ani po neděli nedočkám, vracím lajntuch a myslím, že firmička bude potřebovat trošku mediální kampaně.

Vyčkám.

Ovšem dneska jsem koupila mamině v kauflandu tlakový hrnec... byl v akci, a měli jen tři kusy na krám. Ty dva zachvátili důchodci, co tam byli přede mnou a na mě zbyl ten poslední. Trošku se bojím, až ho mamina vyzkouší... při mém nákupním štěstí;-).

8 komentářů:

  1. Jednou se to musí zlomit, není možná! Třeba v rukojeti toho tlakáče bude nějaké zlato:)

    OdpovědětVymazat
  2. prdlajs;-) tata prohlasil pri pohledu na to kuchynske nacini, ze hrnec je jakysi chachravy;-) no, uvidime az prije prvni zazeh;-)

    OdpovědětVymazat
  3. No a z hrnce bude kosmická raketa a vy budete slavní! :)

    OdpovědětVymazat
  4. raketa, HAHA ... lexulko, nezapomeň nasednout :)

    OdpovědětVymazat
  5. Lexulka má svůj dopravní prostředek... ten stojí zaparkovaný společně s kýblem a hadrem na podlahu;-D

    OdpovědětVymazat
  6. haha;-) tyto predmety mi vubec neprijdou do ruky, pac na to mam v baraku cernochy;-)litam zasadne boeingem;-)

    OdpovědětVymazat
  7. z kauflandu a lidlu radsi nic nebrat!:)

    OdpovědětVymazat
  8. nad ocekavani hrnec zatim kucharuje;-)

    OdpovědětVymazat