JE TŘEBA SE SEBOU NĚCO DĚLAT

To jsem si řekla, když jsem vlezla po ránu na váhu. Nebezpečně se digitální číslice blížily k hodnotě 60 kg... 

Rozhodla jsem se tedy dneska oprášit letitý bajk z kolbenky, zakoupit prostorný bágl, do něj vetknout inlajny a vyjet si singloidně na sportovně relaxační výletek. Problém byl, že na jeden výletek, počínající v pět odpoledne a končící v osm večer téhož dne, bych si toho nabrala jaksi moc...

Ač jsem plánovala dneska produktivitu práce vynulovat už před čtvrtou, z kolbenky jsem se vykodrcala s velkou pompou až po půl páté, páč přišel šéf na drobnou pracovní poradu. Před budovou jsem osedlala svého půjčeného oře. Trošku jsem podcenila kombinaci štangle a sedla vyššího, než je k mé postavě vhodné. Z prvního schodu se mi však hravě podařilo na bajk naskočit. Rozjela jsem se směr zámecký park.

Do pedálů jsem se opírala s vervou, ale šlo to ztuha, páč kdosi vloni řádně promazal řetězy a kola a to mazadlo ve stroji přes zimu pěkně zatuhlo. Po několika desítkách metrech už to šlo dobře. Trošku zádrhel nastal u mostu, kde se náhle vyskytly dva kočárky, dva psi a tři cyklisti. Museli jsme se tam rafinovaně vyhýbat a se mnou trošku smýkl batoh na zádech;-). Nebezpečně jsem se naklonila i s bajkem nad hladinu rybníka a protože jsem díky vysokému sedlu nedosáhla nohou na pevnou zem, abych bezpečně zastavila, vypadalo to, že zahučím po hlavě do vody. Naštěstí mě v poslední chvíli mě zachránil kamenný obelisk, o který jsem nechtěně zaparkovala bajk. Zbytek cesty proběhl v klidu. Vysmýkala jsem kolo do druhého poschodí a přišpendlila ho k pavlači. Opřela jsem se o zábradlí pavlače a zapálila si sváteční cigaretu. Takovou tu přemýšlecí. Co budu dneska dělat? S jazykem na vestě a s cigárem v puse byla chuť do sportu naráz tatam.

Naštěstí jsem charakter;-). Slib je slib a ten se má plnit a já si slíbila, že na ty brusle prostě půjdu.

Tak jsem hodila do nového báglu brusle, bágl na záda a hybaj směr cyklostezka.

Všude bylo plno cyklistů a bruslařů. Před cyklostezkou na malém kruháči se šouravými pohyby projížděli na inlajnech ti, co na ně vlezli poprvé v životě. A bylo to poznat. Mávali rukou jak větrné mlýny, každou chvíli prudké zlomení v pase a předklon, následovaný zapíchnutí ruk do země, v lepším případě (to když má bruslař více vyvinutý pud sebezáchovy) urychleným dřepem. Koukala jsem na ně a usmívala jsem se. Vzpomněla jsem si na zážitky s bruslema dva roky zpátky, kdy jsem si je koupila a poprvé na ně vyjela. Dřevěný boharýr z mrazíka s  byl proti mně se svou pohybovou elegancí navoněný frajer;-). Nejsem žádná Sáblíková, ale tak si v klídku prostě jedu. Občas najedu na větévku či kamínek;-), to pak padám, ale jinak je to dobré. i mistr tesař se někdy utne;-).

Na cyklostezce patrně probíhal kurz jízdy na inlajnech pro začátečníky.

Narazila jsem tam na neuvěřitelné množství žen, řekněme zralých, které měly na nohou brusle a jezdily, nebo zkoušely jezdit. Některé paní se nemohly ani zvednout z lavky, kde si nazouvaly brusle a jiné dokonce pátraly, jestli je rozdíl mezi pravou a levou botou. Cyklostezka byla tentokrát plná dřevěných bohatýrů;-). A jízda tedy za moc nestála. Důležité je být kreativní. Když jsem šla zavézt večer bajk do práce, uvědomila jsem si, že v baráku je asi 100 m dlouhá chodba! Tak jsem si tam nazula znovu brusle a hodinku ničila lina u svého zaměstnavatele.

A musím říct, že je to docela dobrá věc, takové halové bruslení;-).