VYDAŘENÉ DÁREČKY

Vánoce na krku.

Navzdory chřipce, co se do mě v sobotu zakousla, i já jsem se rozhodla nakoupit nějaké ty dárečky svým nejbližším.

Město je plné lidí a kšefty prázdné. Respektive plné krámů, co je už nikdo nechce. Můj otec je náročná osoba. Nic moc nepotřebuje a vlastně ani nechce. Takhle vloni jsem ho chtěla obdařit nějakým nápaditějším dárkem, než je každoroční parfém, cédéčko a přítel člověka - kniha. Prošla jsem pár těch kšeftů a v jednom se mi zalíbila lupa. Ale moc hezký výrobek! A to zvětšení! Byla hezky zalisovaná v plastu a čtverečkovaná síť pod ní byla pod sklem zvětšená tak o pětasedmdesát procent. Žádné štráchy, můj otec, švihák lázeňský, brýle nosit nechce a občas ho vidím, jak slepě mžourá do křížovky. Lupa bude pro něho to pravé!

A pak ještě něco pro maminu... v parfumérii jsem se dlouho rozmýšlela mezi parfémem a nějakým značkovým tělovým mlíkem. Vyhrálo mlíko, páč bylo v akci. Teda, spíš ve slevě, kvůli docházející době použitelnosti. I tak mě to vyšlo na devět stovek.

Večer byl toho roku opravdu štědrý. Dary se předaly a já čekala pochvalu jak Donutil za boty.

Tak první táta. Rozbalil lupu z luxusního papíru, vzdechl, usmál se a jal se ji vydlabat z výlisku. Po chvíli zažil úspěch. Třímal v ruce krásný exemplář zvětšovacího skla. Podal si nejbližší noviny a začal zkoumat písmo.

"Je nějaká zmazaná, šlendrián,"otíral lupu do sváteční košile a znovu natáhl ruku s lupou nad noviny.

"Já ti nevím... to snad nezvětšuje, nebo už zase hůř vidím," pronesl smutně a odložil cenný dar.

Natáhla jsem se pro lupu. Zkoumám noviny, fakt žádné zvětšení! Písmo je pořád stejně velké i když novinama kroutím do všech světových stran... v neblahém tušení jsem se natáhla pro původní obal lupy. Svinští kramáři! Ta mřížka pod lupou byla v místě položení lupy krásně velká. V ostatních místech miniaturní. Takové jsem koupila zvětšovací sklo. No nic, přišli jsme v životě o víc. Akorát mi bylo líto táty.

Kouknem na mámu. Hrabe v hromadě darů, veskrze blbostí, co k ničemu nejsou a nebudou. Pár hezkých hrnků. Má jich plnou kuchyň a návdavkem dva regály na půdě. Parfém. Letos od táty a jako obvykle se netrefil. Halda krémů, gelů a další kosmetiky. A mezi tím - moje body milk! Těším se, co řekne. Značka sama o sobě hovoří o luxusu! Otevře, přičichne... jé, krásně to voní! No sláva, mám radost. Aspoň tady jsem se trefila...

Takhle o podzimku jedu k našim na návštěvu a jak je mým dobrým zvykem, prohrabu kosmetické skříňky, co mamině přibylo nového, že bych se něčím napatlala (horší, jak malá holka:-). Koukám, co se to támhle vzadu krčí za luxusní zbožíčko? Můj vánoční dar! A nepoužitý!

"Mami, co to tady máš?" ptám se a výhružně jí mávám před obličejem tubou.

"Jé, ukaž... no, já nevím, to mi kdosi dal myslím na vánoce a to tak strašně smrdí, že se s tím nemůžu ani natřít. Jestli chceš, si to vem," usmála se na mě.

Tak dík. Ani jsem jí nechtěla připomínat, že to byl můj dar. Sbalila jsem ho, že než by se zkazil, aspoň to vynosím.

Doma po koupeli jsem se natáhla po luxusním mléku. Natřela jsem si s požitkem své hladké nohy... a dál už se nedostala. Nejen, že to, co jsem po nanesení ucítila, nebylo nosu ani trochu příjemné, navíc mi silně mi to připomínalo voňavku, co s ní natřeli mého dědu, když umřel a mě bylo tehdy 11 let. A ten odér nikdy v životě nezapomenu a nikdy už ho nechci ani cítit. Mlíko jsem řádně zašpuntovala a vyhodila. Znovu jsem se osprchovala, tentokrát důkladněji, páč mlíko vynikalo zvláštní trvanlivostí a nezamával s ním ani dove.

Nutno přiznat, že loňské dárky se mi opravdu příliš nevydařily. Ale letos jim to všem pořádně vynahradím. Aspoň teda doufám:-).