NĚKTEŘÍ LIDI SE HOLT NEZMĚNÍ...

Vánoce jsou svátky, kdy jsou si lidi blíž.

To si uvědomil asik i můj prehistorický lover PanTér , který týden před vánocema za nějakým účelem přijel do našeho města. Teda, osobně si myslím, že ten účel byla nějaká vánoční pijatyka ex zaměstnavatele, ale jistá si nejsem. Nicméně, napsal mi sms, že by mě v sobotu rád viděl.

Plán na víkend jsem v té době už měla. Takže jsem ho odmítla. Ale včera z toho plánu sešlo. Jako předzvěst osudu jsem při včerejším předvánočním úklidu narazila na zastrčený hrnek s nápisy "Merry Christmas!" v různých světových jazycích. Nápaditý dárek s využitelností jeden týden v roce od PanTéra k loňským vánocům... uvařila jsem si do něj vánoční kafe a to mi vnuklo tu blbou myšlenku.

Neměla jsem nic lepšího na práci, než se PanTérovi připomenout.

Poslala jsem mu sms:

"Ahoj, takže nakonec jsem tady. Tak můžem na to pivko."

A čekala. Za půl hodiny přišla odpověď:

"Já tebe taky."

No sláva, zajásala jsem! Ať to tehdy skončilo, jak chtělo, tento chlap měl pro mě vždycky zvláštní neodolatelné kouzlo. Ovšem, pouze ve střízlivém stavu. A v to jsem včera velmi intenzivně doufala:-).

Má rychlá odpověď byla odpálena s dotazem "kdy a kde?" a šla jsem se rychle přikrášlit, kdyby to bylo vcuku letu, ať nemusím stresovat.

Hm. První půlhodinu jsem koukala na mobil co pět minut. Další půlhodinu jsem ho nosila neustále při sobě. Za hodinu a půl jsem se konečně dočkala! V jedenáct v noci přišlo netrpělivě očekávané pozvání. Dobře zamaskované;-):

"Jasne. To sem.rad"...

A vymalováno. Možná chtěl PanTér naznačit, že to ne on, to nějaký pan Semerád a eště to zakvízoval nebo mu z toho rozčilení vypadlo písmenko ve jméně:-).

Každopádně mi bylo jasné, že je zduněný a o zduněného jsem nikdy nestála. Navíc, jakoby na znamení toho, že nemám nikam chodit, mě zničeho nic rozbolelo v krku a začala jsem se cítit docela nemocně...

Poslechla jsem své tělo a šla si lehnout. Mobil jsem radši vypla...

V pět ráno mě vzbudila čoklová, pořádající turistický pochod kolem mého těla. Ze spaní už nebylo nic, tak jsem zapnula mobil a čekám. No jasně. Ve tři ráno odpálena smska:

"Kakra, co je s tebou? Volám ti snad posté!"

A pak druhá o zmeškaných hovorech... ve tři ráno mi volal desetkrát...

Přesvědčil mě o svých kvalitách, chlapec. Nezměnil se. Ani po roce není jiný, než tehdy. Je tu ale jeden podstatný rozdíl. Tehdy jsem doufala, že se změní. Dneska je mi to už úplně jedno. A takového chlapa bych nechtěla za nic na světě.