PUGÉT HAUTE COUTURE

Necelý týden poté, co jsem obdržela různé květinové dary, bylo nutno se jich zbavit.

Jedna z velkolepých kytic začala totiž kolem sebe šířit mému nosu velmi nepříjemný puch. Po sledování různých amerických kriminálek z Las Vegas a jiných částí států jsem se začala obávat nejhoršího: Že mě někdo chce otrávit! No když se dá do mundúru zažehlit jed z korálovek, který vás po pár hodinách připraví o život, taky může být něčím infikovaná kytka, že jo.

S podezřením jsem šla najisto. Podezírala jsem pugét od neznámého dárce. Jenže krom mírného stupně ovadu jsem na něm nic závadného neshledala. Pachatelem se ukázaly být malé žluté kvítky, jako vzhledný doplněk přivázané k nádherným oranžovým růžím. Nu což. Přišli jsme v životě o víc, pomyslela jsem si, když jsem se blížila jsem se s nakrčeným nosem k krásnému, leč smrdutému pugétu a snažila se ho nacpat do transportéru, teda igelitky, v němž stráví poslední minuty v mé blízkosti. Květináři vymysleli nový fiš. Celá kytka byla odshora dolů posypaná oranžovýma třpytkama, co se s nima svého času zdobily baňky. Mírným dotekem, ne - li hned dechem, všechna ta paráda z kytky olezla... na ubrus, na koberec, do slánky a pepřenky... a protože byl pugét velký, část ho z transportéru čouhal a nepřetržitě trousil blyštivé třpytky...

Vysavač si dlouho tak nezařádil, o smetáku ani nemluvě. Ale ty potvory se drží jak helvétská víra. Mám jich plný kvartýr a není mi jasné, kde se pořád berou. Jsou na místech, kde bych je nečekala. V botách, jsou ve vaně, jsou v posteli... na nose jsem měla přilepené hned tři. A klidně s tím promenáduju mezi lidma!  

Kytka potěší. Ovšem kdyby mi chtěl někdy někdo ještě nějakou dát, prosím, módní výstřelky vynechat:-).