SVÁTKY BUDIŽ POCHVÁLENY!

V samém závěru roku si na mě počíhala choroba.

Díky ní jsem se musela uchýlit do péče své nové obvodní doktorky. Ordinaci má sice patnáct kilometrů od mého bydliště, v jedné zapadlé vísce, ale po první návštěvě se zdá, že zájem o mou tělesnou schránku má daleko větší, než předchozích deset let jiná doktorka s příhodným přízviskem Čený kořen.

Dostala jsem antibiotika a vynadáno, že jsem nepřišla už před týdnem. Vysvětlila jsem jí pohnutky, které mě vedly k samoléčbě doma. Že totiž obavy o mou tělesnou schránku jsou (aspoň při chřipce) pořád ještě menší, než obavy o výši mého výdělku. A že jsem samoživitelka. A že mě v práci potřebujou. A ....

"To mě nezajímá! Já chci mít zdravé pacienty!", houkla na mě.

"To byste byla bez práce," uchichtla jsem se.

"Neschopenku?"

"Nene. Díky, nechci,"

"Ne?" tázavě zvedla obočí. "No, uvidíme. Však ono se vás hodně vrací," řekla prorocky.

Doufám, že to nebude i můj případ...

Sbalila jsem prášky a šla zase do kolbenky. Slabší kolegyně, co je to setlo dřív, než mě, jsou na neschopence a já jsem tam zůstala sama... vedení na mě spoléhá a jsem za ekonomickou stránku zodpovědná. Už nebylo na koho delegovat úkoly, co se musí bezpodmínečně do konce roku udělat. Doktorka hledí jenom na zdraví. Zaměstnavatel jenom na výkon. Nenápadně jsem sípavým hlasem v týdnu naznačila, že možná slehnu.

"Ale, vždyť vypadáte zdravě! A máte krásný hlas!", polichotil šéf zbytku toho, co mi v hrdle zbylo.

"Potřebuju ty výkazy, cash flow, žádost o výjimku na hygienu a jak to vypadá s projektem!", přikázal.

Faktem je, že se mi ten neduh za těch pár dní spíš zhoršil, než zlepšil... přišla jsem o hlas a taky přišly záchvaty nočního kašle. K doktorce jsem se vydala až poté, co mě kolegyně z druhé budovy postrašila bezteplotovým zápalem plic.

Myslim, že to už bude dobré, páč po dvou dávkách antibiotik je mu líp. Každopádně, zem to vytáhne, jak říkává s nádechem černého humoru jeden můj kamarád;-).

A co. Svět se nezboří. Letošní vánoce u nás nevoní vánoční cukroví. Ne, neudělala jsem velký vánoční úklid, jenom jsem pošolíchala nejnutnější. Ve vaně neplove kapr ani jiná ryba. Zato jsem dneska vytáhla ze sklepa jehličnan a nazdobila ho. Už dorazily vánoce i k nám!

Beztak není důležité, jak se na vánoce člověk nachystá. Tyhle dny jsou i bez megalomanských příprav kouzelné. Láska, klid a mír jsou všude kolem. Nebo ... aspoň by měly být...

Lidičky, přeju vám všem krásné pokojné vánoce. Ať je prožijete s těmi, které máte rádi a v kouzelný Štedrý večer ať se vám plní vaše nejtajnější přání.

P.S. A až budete lít olovo, nezapomeňte si vzít svářečské brýle!;-)