JAK JSEM CHTĚLA ZVELEBIT DOMOV

Radostné a zábavychtivé dny minulých týdnů jsou tytam a já s velkou radostí trávím páteční večer doma. Dokonce jsem dneska odmítla účast na pracovním večírku na oslavu Mikuláše a blížících se vánoc! 

S hurónským smíchem a jednou coronou, co jsem našla v ledničce, jsem se natáhla na gauč. Jak si tak popíjím, do nosu se mi vetřela nepřístojná pachová stopa... trochu jsem zavětřila a zjistila jsem neblahý fakt. Totiž aby šlo usušit doma prádlo, musím mít neustále zapnuté topení a otevřenou ventilačku. Jinak - puch jak od ropuch! Prádlu na sušáku, co ho vtipně přemisťuju z jednoho pokoje do druhého a zase zpět, vždycky aktuálně tam, kde je menší pohyb, se zachtělo tuchnout! A jak jednou zatuchne, je s ním ámen... 

Pak jsem na něčí bloggerskou radu schrastila za půllitr špiritusu nějaký starší tébich, že s ním dočasně zamaskuju stopy řádění mladého chemika. Když jsem ho dosmýkala do patra, radostně jsem ho rozbalila a volám chemika. Ať se mrkne, jak se matka pochlapila!;-).

"Tak TOHLE já teda v pokoji nechci," sdělil mi s odporem, "to je pěkný hnus."

"Jaký hnus? Co máš? Docela pěkný tébich!", přesvědčovala jsem ho.

"No tak si ho dej k sobě," doporučil mi, "radši budu mít na koberci flek, než takovou ozoru!"

Za každý dobrý skutek spravedlivá odplata! No nic, hodím ho do obýváku, budu mít dvě vrstvy, v zimě tu bude aspoň teplíčko... utěšovala jsem se, abych si nemusela přiznat, že by bylo nejlepší hodit ho do sklepa, nebo raději zrovna ke konťasu:-).

Rozvinula jsem kobereček v obýváku. Začichala... z koberce stoupal starý zatuchlý puch. Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme! Na co mám dva vaniše, zakoupené v akci? Popadla jsem rýžák, kýbl a ten vaniš a zaklekla k práci. Puch se znásobil... Hned první záběr mi vyrval rýžák z ruky a ten zůstal zaklesnutý v koberci. Šlo to ztuha, ale přitlačila jsem ... a na druhý pokus rýžák vyrval část kobercového ochlupení až na tkanou mřížku...

Mrskla jsem s rýžákem do kýblu, koberec smotala zase zpátky a nejkratší cestou ke konťasu...

Tak. Špiritus jsem si mohla radši nechat do čaje. Ruce mám od stěhování tébichu jak orangután a ještě k tomu bylo třeba důkladně vystříkat kvartýr osvěžovačem vzduchu, do zásuvky vsítit brís a zažehnout několik vonných aromalamp. Přesto ho pořád cítím.

Dobrovolná mise spasitele našeho domova se mi opravdu nevydařila...