VYŽEŇTE ZATUCHLINU!

Hlásal nápis na domovních dveřích, nabádající nájemníky domu ke zbavení se nepotřebných krámů. 

Už je tady sice léto, ale někteří zaspali dobu. I v našem městě došlo k jarnímu úklidu.  A jak se pozná jarní úklid v červnu? Konťas před barákem a v něm krtkuje pár snědokožců.

Přemluvila jsem Dejva, aby opustil své místo u kompu a šel mi pomoct do konťasu přihodit pár starých krámů ze sklepa.

Oblíkla jsem staré hadry a hybaj do sklepení. Jak jsem při bližší obhlídce zjistila, už zase někdo učóroval žárovky, takže ve sklepě tma jak v pytli. Po hmatu jsem roztřídila pár nejbližších hebel, včetně několika letitých polic, vysavače z doby za Kikeliho a částí totalitní obývací stěny, kterou jsem zdědila při přebírání bytu. S Dejvem jsme to vyštrachali na světlo Boží a postupně naházeli do kontíku. Šichta se blížila ke konci, už zbývala jen poslední police, na které si pochutnával červotoč. Hodila jsem ji na záda a smýkala ke konťasu.

Pot se ze mě jen lil, když jsem nějakým mocným chvatem krám nadhodila a chystala se přenést těžiště směrem dovnitř kontejneru.... ÚÁÁÁÁÁ! Mohutný výkřik, nesoucí se zevnitř, mi v  tom zabránil. Lekla jsem se a ta police mi s rachotem spadla na nohu. To jsem zase řvala já. A s krví podlitým zrakem koukám, kdo se to souká z konťasu... muž tmavé pleti a kleje jak starý námořník. Že prý jsem ho chtěla zabít! No tfuj. To by mi ještě scházelo, do konce života platit na chlapa. Jen jestli tam náhodou nečekal záměrně. Lidí s veteší se tam ochomýtalo docela dost a na některého by ten černý Petřík mohl padnout:-).

No, takhle to odnesla jen moje pochroumaná noha. A na tu stačí trochu octa:-).