V PÁTEK BYLO TŘEBA SPRAVIT NÁLADU

Čtvrtek stál za vyliž kachle, pátek nezklamal svého bratříčka v kalendáři a taky se moc nevycajchnoval. Takže když mi pípla sms od PanTéra, jak se máme, zlato?, najednou jsem zcela bezpečně věděla, že to je ten pravý člověk pro páteční večer. I když mě tolikrát zklamal, teď jsem tušila, že tentokrát mě z depresí vytáhne. A taky jo.

Nic jsem si od setkání neslibovala, jen to, že si dám pár panáků a vyženu z hlavy pitomé myšlenky posledních dnů. PanTér přijel a byl jako nejlepší kámoš. Taky já jsem zapomněla, co mezi náma bylo a brala ho jako kamaráda. Nevím, kterého léta Páně byl naposledy tak skvělý večírek:-).

Padlo nám za oběť několik místních hospod a jedna diskotéka. Byli jsme tam bezkonkurenčně nejstarší, tak jsme zaujali pozici reportérů jistého časopisu, PanTér fotil kdekoho a kdeco, až se to osazenstvu moc nelíbilo a chtěli nám to zatrhnout. Pozdě. Materiálu bylo už dost. Mezi house se vloudilo nějaké latino. PanTér neváhal ani minutu, chytl mě za ruku a jali jsme se tancovat. On, který NIKDY netancoval. Teda, aspoň to tvrdil. Pak se k nám přisomrovali nějací rusáci, PanTér, ta dobrá duše se s nima jal debatovat a zval je na panáky a pak s nima odskočil na parket zahausovat. Po pěti minutách přilítl, chytl mě za ruku a prý: rychle, padáme, nebo to od nich schytáme! Na nic jsem se neptala a brali jsme čáru. Ten cvok si z nich vystřelil. Prý že, když pro něj seženou sedm ženských, dá jim na ruku patnáct tácků. A hoši se činili, za pět minut jich sehnali hned pět. Co minuta, to ženská. Bylo fakt načase se zdekovat:-). V cestě nám stál ještě Fénix, tak jsme tam udělali závěrečnou a namířili si to  domů.

Od smíchu mě pěkně bolí břišní svaly. Tahle akce byla velmi urgentně zapotřebí. Mimochodem, kde se nejlépe cestuje vlakem? No přece mezi vagóny! To si tahle PanTér jede z oslavy nočním rychlíkem a protože byl samojediný pasažér celé soupravy, uvelebil se v první třídě. Průvodčího nečekal, ale ten se zjevil jako duch zrovna ve chvíli, kdy si zapaloval čibuka. Jednak se tam nesmělo kouřit a druhak po něm požadoval dosti zásadní doplatek za první třídu, který se mu nechtělo platit. Páč měl i naváto a moc s ním asik řeč nebyla, průvodčí ho uchopil za flígr a jelikož se v jeho rukou zmítal, doslova ho vecpal mezi vagóny, za samouzavírací dveře. A když se za ním ty dveře zacvakly, už neměl sílu, zmožen alkoholem, je otevřít a postupovat dále do vozu:-). Aspoň mu nebylo špatně, když strávil celou cestu na čerstvém vzduchu:-). Naštěstí to byla jen jedna rychlíková zastávka.