Má se ochlazovat a pršet.
Předpověď sice moc nevychází, ale přesto z obav o zhoršení počasí vyrážíme dnes kolmo z kolbenky na tajné dostaveníčko na kolibu na samotě u lesa, dojednat exkluzivní večírek na přivítání prázdnin. Pro ten účel jsem si zapůjčila bicykl.
Podle nějkterých zápisků na tomhle blogu to může vypadat, že jsem výstavní kopyto, co neumí lyžovat, bruslit ani jezdit na bajku. Ale chyba lávky. Jsem zběsilý cyklista. Naposledy jsem na kole jela před třema letama, když mě ségra vytáhla na lážo plážo projížďku cca 50 km, z toho prvních 30 km táhlý stoupáček. Myslela jsem, že to bude má poslední vyjížďka v životě. Na hřebeni nás chytla bouřka a my švihali z lesa pryč po cestě, uježděné snad koly žebřiňáku, kdy nemělo ani cenu šlapat, páč kolo se stopy drželo jak hovno košile. Ovšem jen do doby, než jsem se dostala k bodu, kde zřejmě i žebřiňák zapadl:-). V inkriminovaném bodě jsem poznala význam pořekadla "jako když utne", páč takhle přesně se kolo v poměrně svižném samohybu zastavilo. Následně jsem byla vymrštěna ze sedla a asi při mně stál můj strážný andílek, který nedopustil, aby se mi kromě šoku něco stalo.
Proto jsem si sakra rozmyslela i nabídku švagra jet na začátku července s partou do Alp na horskou chatu. Kolařský výlet. Asi by mi museli dávat umělé dýchání.
Ale takhle hezky po rovince, jako se chystám dneska, tomu se nebráním. Naopak. Domnívám se, že je třeba, aby byl člověk občas ošlehán i jinými, než kavárenskými větry:-).
Není větší peklo, než když člověka po dlouhý době donutěj k jakýmukoliv sportu, to znám :-D
OdpovědětVymazat