POSTESKNUTÍ

Tak jsem si dneska přečetla, jak si pan Motejl posteskl nad spoluobčany, kteří byli záludným Čunkem vyhnáni za brány města. Buďte v klidu, vážený. Ani tato internvence nezastavila příliv těch, jejichž počty se měly oním krokem snižovat.

V našem městě téměř každá mladice (vlastně nejen mladice, ale kdekterá, která je ještě schopna zplodit potomka) z tohoto etnika, dnes, kdy jsou rodičovské dávky poměrně vysoké, má kolem sebe pobíhající chumel dětí, jedno se veze v kočárku a jedno návdavkem čeká, až po devíti měsících spatří světlo světa. Nosí kalhoty značky GUESS, tenisky NIKE a trička ADIDAS. Dávno to nejsou všechno lidé, kteří se hrabou v popelnicích a berou vše, co by se jim mohlo hodit. Na Poschle stojí hodně aut, která byste tam nečekali. Některá z nich jsou hodně dobrá. Prostě ti lidi se nemají vůbec zle. A přesto si stále budou stěžovat. Neznám jediného, který by pracoval. Ale je to možná tím, že se s nimi nestýkám, takže nemůžu vědět, jestli pracují, nebo ne.  

Vím jen, že zaměstnaná matka samoživitelka se bojí jít na neschopenku, aby utáhla rodinný rozpočet po dobu nemoci a drtivá většina z těch, které pan Motejl obhajuje, na práci nikdy nesáhla a takovéto problémy vůbec neřeší.

Vím jen, že na poštu, v den, kdy se vydávají sociální dávky, se dostanete jen stěží. A hádejte proč.

Vím to, že se často večer nedá kvůli jejich veselicím spát.

Vím to, že když se některý z nich rozzuří, ostatní mu jsou raději z cesty. Při tom křiku by po vás šla husí kůže... Takže vím i to, proč se matky bojí večer nechat své děti venku. 

Občas to spíš vypadá, že ti chudáci jsme občas my, ti ostatní. A chyba? V sociálním systému. Bylo by efektivnější, kdyby se pan Motejl zabýval tímhle. Jak usadit žábu na pramen těm, kteří o normální výdělečný život nemají zájem. Aby ti, kdo vydělávají a zájem mají, na tom byli vždycky líp než ti druzí. A nezáleží, jakou mají barvu pleti. A pak, až by jim tady pšenka dokvetla, by možná konečně odešli sami. Někam, kde na tom budou líp. A nikdo by je ani nemusel nikam posílat.