JAK SE UKÁZALA MIZERNÁ KONDIČKA

Od té doby, co jezdívám na bruslích a taky na kole, jsem si začínala foukat, že mám docela kondičku. Sobota mě však nalomila, že bych si ve svém odhadu neměla být tak jista.

Odrovnala jsem se na čtyřicetikilometrovém bicyklovém výletě za krásami přírody:-).

Na tom by nebylo nic tak hrozného, kdyby první čtvrtina cesty nevedla do táhlého kopce. Tam se ukázalo, jak jsem na tom ve skutečnosti s kondičkou, totiž špatně. Šlapala jsem do pedálů, nejprve zdatně, poté s jazykem na vestě, a pak mi začalo být divně, nějak se mi nedostávalo vzduchu a tak jsem radši z posledních sil slezla z kola a půlku stoupání jsem šla při kole. O správnosti rčení: "Nepřeceňuj své síly" mě přesvědčil i kříž u studánky, kde prý kdysi při výjezdu na kopec zkolaboval na kole chlap a bylo po něm jak po žabě;-).

Další desetikilometrová etapa cesty vedla pro změnu z prudkého kopce. Celou cestu jsem brzdila, v důsledku čehož jsem po slezení z kola měla ruce jak těžký artritik. Vůbec jsem se nemohla na své vyjížďce kochat krásami zdejší přírody, páč mi v uších svištěl vítr a kolem švihaly v serpetinách v obou směrech auta. Jen tak mimoděk mě napadlo, co by se asi stalo, kdyby mi selhaly brzdy... To by mě asi sbírali rozmáznutou na nějakém smrku. Nejradši bych hrůzou zavřela obě oči, jenže to se asi na kole jezdit nedá....

Odměnou za vytřeštěné oči na bicyklu mi byly kaskadérské kousky vodáků a rádobyvodáků na potoce, živeném vypouštěnou přehradou Bystřička.

Pobaveně jsem pozorovala jejich snažení. Někteří nudaři se pouze cvakli a pak se mleli pod splavem. Jednoho chlapa, co vypadl z pálavy, přejel raft, ale měl tuhý kořínek a po chvíli nezraněn vyplaval. Ovšem ta holka, co jela jako zadák na jiné pálavě, zaujala zjevně špatnou pozici a při zlomu na splavu se i ona zlomila v pase, pro změnu však dopředu, a zubama se vší silou zaryla do dřevěného sedátka před sebou. Au! Tak to fakt nebyl hezký pohled...

Cesta domů byla ještě trnitá a to chvílema doslova;-). Pak se stočila na rozžhavenou asfaltku, z níž se tér a šutry přestěhovaly na gumy kol a nechtěly se pustit. Pokračovalo se polní stezkou kolem řeky, plnou výmolů a finále patřilo mistrům:-). Cesta vedla přes staveniště nové silnice, kde to bylo samý nadjezd a podjezd, prach a písek, jistojistý zákaz vstupu. Čuch nás však neomylně přivedl k hospodě blízko domovu. Ještě mě kousl mravenec, připálila jsem si ramena, asi chytla úžeh a taky zaklepal na dveře F. L. Věk. Začaly mě totiž bolet kolena..

Takže resumé: Na kolena zabral lioton, na hlavu ataralgin a na ramena by to chtělo kyšku... kyšku nevedu, takže jsem z jedné strany jak mírně ovařený klepetnatec. Celkový dojem z výletu je ale výborný. Myslím, že podnikat takové akce obden, nebo aspoň dvakrát týdně, mám za chvíli kondičku jakou jsem měla naposledy ve čtrnácti letech, kdy jsem běhala jako mladý turista orientační běhy....tak teď ještě mít ten čas a jdu na to:-).