JAK ZAČÍNAJÍ PRÁZDNINY

Tak například pracovníma oslavama.

Ve čtvrtek jedna taková proběhla a oslavovala se mimo jiné reinkarnace jednoho pracovníka v důchodce a taky pár narozenin. Volba dne se mi nezdála být příliš šťastnou. Proč zrovna čtvrtek, když se ráno ještě musí vstávat do kolbenky? Ovšem klid. Žádná velká divočina se totiž nekonala. Kdeže loňské sněhy jsou... kdysi se sedělo, pilo, hodovalo do pozdních nočních hodin a vždycky se našel nějaký floutek, co byl už v půlce akce napitý jak déšník;-). Heslo dnešní doby zní: nažrat se a co nejrychlejc domů. V knajpě byl morový hic, takže obrovskou medvědí tlapu s hromadou hranolků nesnědl vůbec nikdo. Oslavenci se pokradmu dívali, jak číšníci odnášejí zpola dojedené porce a tiše pod stolem šustili bankovkama, aby zjistili, kolik jich to nekřesťanské hicání bude stát. Tušili v kešeni řádný průvan a nemýlili se. Předem jim to totiž nebylo známo, ale vybrali jednu z nově otevřených  a řádně cenově nadopovaných místních hospod:-).

Jsem charakter, takže s jedním pivem a točenou kofolou jsem penzistovi a oslavencům velkou útratu neudělala;-). V knajpě se brzo udělal nedýchatelný vzduch, na mě šly mdloby, tak jsem se rychtovala domů. Do noty mi kápla Jana s návrhem vyfičky na kole. V sedm hodin jsem byla s promazanýma kolama, seřízenýma brzdama v bodě A, kde jsme se měly sjet.

Sms...sorry, nestiham, vysvetlim. Bylo to strasne dulezite! Dojed ke mne, plis!

...kuwa, seres me...

Jestli Jana jednou přijde včas, na tu trachtaci bouchnu šáňo...

Na projížďku jsme se slavnostně vyrychtovaly v půl osmé. Stála jsem před jejím barákem jak pichlé kolo a ona se oháněla omluvama, ve kterých hrál hlavní roli krásný hoch. To ovšem nelze nechápat;-). Vyjely jsme za město na kolibu, daly si tam pivo a nohy na stůl, kecalo se výborně a najednou koukám, že je venku skoro tma! Naskočily jsme na bajky a vyrazily nejkratší cestou domů. Kromě postupující noci nám do karet zahrálo, že šeroslepá, takže na pomezí dne a noci vidím velmi bídně, ani jedna nemáme na bajku světlo a eště k tomu se solidně ochladilo. Myslím, že mi i mírně drkotaly zuby:-). Pičurek, co vylétly s prvním nočním ptákem a při rychlé jízdě se cpaly do očí a do pusy, byly všude mraky. Vypozorovala jsem zajímavou událost. Na konci června mi skoro zmrzly ruky, jak jsem se v rychlé jízdě tmou křečovitě držela řídítek, tak budu mít dobrý základ na regma. Taky jsem se velmi, ale velmi nepříjemně nabodla na řídítka, když jsem čekala na Janu, až mě dojede. Až na tyto drobné nezdary a také několik kolizí během cesty výprava solidní nejistoty dobro došla;-).

Doba jsem spočinula v mrtvolné poloze na fotelce a složila překřížené ruce na hruďi. Z klidného rozjímání mě vyrušil telefon; volal Radim, aby mi sdělil smutnou novinku, že už večer nedonde, což jsem samozřejmě tušila, takže to pro mě zas taková novinka nebyla. Ovšem došlo ještě na smutnější příběh. Že prý ztratil gumáky na ryby! Nejpravděpodobnější varianta byla, že asi jak je zul u auta, hned nasedl a vyfičel. Gumáky patrně zůstaly někde na břehu řeky v trávě ostřici. No to mi poser nohy;-).

A takhle pěkně začínají prázdniny.

Tak si je užijte!