JSEM ČLOVĚK ZALOŽENÝ VESKRZE SKROMNĚ;-)

Jednak na velké hýření nemám prostředky, druhak si hraju na Spořínka, páč v kartách mi vyšlo, že budu investovat do bydlení a doba investování se blíží mílovými kroky.

Nikdy jsem kupříkladu nevlastnila auto, i když se služebním jsem lítala jak šlak;-). Plazmové televize a jiné technické výdobytky mě neoslovují, proto mám doma deset let starý panasonic. Stejně na bednu skoro vůbec nekoukám. Mobil mám střední třídy střední ceny. Jednu věc však vlastním docela kvalitní, a to je můj komp. Bohužel, k němu se v poslední době dostanu velmi zřídka, páč je téměř nonstop okupován mladým chemikem. Má absence je znát už i na blogu, což mě mrzí, ale co... začala jsem aspoň sportovat, prý tím zabiju minimálně cholesterol, říkali v televizi. Snad ne sebe.... ;-).

Když jsem byla ještě méně majetná, než teď, brousila jsem po zastavárnách a narazila v jedné z nich na zánovní foťák, Conicu. Stál pár šupů, tak jsem si ho koupila. Byla jsem s ním navýsost spokojená, akorát mi časem začalo vadit to věčné vyměňování filmů, taky když jsem chtěla dát fotky na net, tak to chtělo naskenovat a taky se občas vyvolaly takové fotky, které hned letěly do konťasu... takže suma sumárum při zamýšlených úsprách to byly nakonec vyhozené prachy.

Před třema rokama jsem dostala svůj první digitál. Na narozeniny. Jak hrdě jsem si ho nesla domů a představovala si, jak budu všechno kolem sebe dokumentovat, jak se budu kochat přírodou s aparátem v ruce! Radost mi vydržela akorát do té doby, než se ukázalo, že digitál vyfotí s bídou tři fotky a pak hned chcípne. Nouze naučila i Dalibora housti, proč bych nemohla rozchodit nefungující digitál? Přemítala jsem. Třeba je to jen nějaká drobnůstka a najednou to bude šlapat jak hodinky!

Nešlapalo...

Při podrobnějším zkoumání se neobjevila žádná zjevná vada. Baterky byly dobité, karta sice bídná, ale dvacet fotek by zvládnout měla. Dál do střev aparátu jsem si netroufla. Díval se na něj i kámoš, co tomu docela rozumí a prý to nemá smysl opravovat... že je to výběhový typ! Lepší je prý koupit nový... Přesto jsem se nechtěla stříbrného krasavce vzdát, tak jsem od dárce nenápadně sondovala, kde ho koupil. A dostali jsme se k jádru pudla, páč vyšlo najevo, že foťák někde dostal jako reklamní dar, tudíž bez záručáku a tudíž nereklamovatelná věc. A do prdele... takže coby danajský dar už tři doky leží na dně šufla...

Ale nastávají možná lepší časy. Přátelé, dneska jsem si koupila nový foťák.

A možná, že tu konečně uvidíte i nějaké fotky;-).