PŘISPĚJTE!

Jedna moje známá se sociálním cítěním, co se nedávno vdávala, se rozhodla se svým milým přestavět hnízdečko lásky. A že vyhážou starý nábytek a pořídí si nový. Jde si takhle městem a řeší starou nerudovskou otázku kam s ním (se starým nábytkem). Náhle jí do cesty vstoupí manželský pár. Jolana a Dezider. Zná je, páč svého času coby podnikatelka jim prodávala levné palivové dříví.

"Ty, nemaš dřevo? Levně? ", ptá se Dezider.

"Jé, nemám, já už ho neprodávám" lituje ta dobrá duše. "Ale víš, co Dežo, jdete mi do cesty jak na zavolanou. Mám starý koberec, můžu vám ho hned dát". A do manželů jak když střelí.

"Jaj, duša moja," sípe Jolana, "hezký je? A co eště máš?""

Dobračka chvíli přemýšlela a pak velkoryse pozvala manžele ze staré známosti domů. Ať si tébich prohlédnou.

Dezider při jeho spatření zajásal.

"Joj, dobrý je! Zeberem!" a kopl do třásní. Pak se zkoumavě rozhlédl po pokoji. Najednou se mu rozzářily oči a vydal se do rohu pokoje.

"A TOTO kdy?" zapíchl se jeho prst do pohovky.

"Tu sedačku? Taky vám ji třeba dám, ale Dežo, až koupim novou sedačku!"

Hbitě se přitočila Jolana: "Ale duša moja, děcka mi spíja na zemi, zima jim je, taka hezka sedačka na tom se vyspija všecky štyry děcka" pustila se do dobrodinky.

"Tu vám nedám! Já na té sedačce spím!" bránila své lože dobračka.

"To mi nevadi" uzavřela spokojeně Jolana debatní kruh a začala prohmavátat polstrování fotely a spokojeně pod černým knírem mručela.

Fotela je evidentně zaujala víc, než prošlapaný letitý tébich a nemínili odejít s prázdnou. Pustili se do ní oba a dobračka musela hodně slevit ze svých charitativních zásad, aby měla vůbec na čem spát . Moc nechybělo a manželé by naložili na hrb fotelu, na které by už večer sladce spaly Jolany a Deža děcka, zatímco dobračka by se mohla natáhnout pro změnu na zem. Nebo do vany;-).

Toho dne odcházeli jen s tébichem a Dežo se spokojeně chechtal a poplacával Jolanu po zádech, asi s pocitem, že jeho žena se projevila jako dobrý vyjednavač.

"Jaj, dobrá si! Dobrá!"

A dobračka? Ta nervózně hleděla za vzdalujícími se postavami s tébichem a přemýšlela, jestli je dobré být dobračkou a jestli ještě vůbec někdy někomu něco dá;-).