BUDETE SE SMÁT...

... ale zas je tu další z řady šílených zážitků z kolbenky. 

Spánek mám v poslední době výživný, zdají se mi hotové snové ságy a já si v nich prožívám druhý život. Bohatý na zážitky. Ráno jdu s elánem do kolbenky a cestou přemýšlím, jestli ty sny něco znamenají. Budím se čím dál tím dřív... a taky chodím dřív do kolbenky. Dneska jsem si našlápla už před sedmou.

Už na chodbě jsem nakrčila nos. Cosi bylo cítit ve vzduchu... přes nos mě praštil úděsný puch, který vygradoval, jak jinak, že jo, mezi dveřma našeho kanclu. Ta bábrle budovatelka si donesla na snídani rybičkovou konzervu. A páč ruka už není tak jistá, podařilo se jí při záběru rezavým otvírákem vyklopit ji celou na koberec pod sebou a jeden mocný zásah kečupovým rybím sajrajtem chytlo i polstrování její kancelářské židle...

Izerův puch od ropuch je proti tomu, co se rozvilo u nás v kolbence, slabý odvar. Po ránu se o mě pokusil infarkt. Pak se z něho vyklubala jen prostá nevolnost. Bábrli jsem s okamžitou platností zakázala nosit do kolbenky rybičkové konzervy. Ona to stejně nedodrží, páč už jsem jí to zakázala jednou a přesto se s nima cpe, ovšem jen ráno, dokud tam ještě nejsem. A pak se divím, že tu jsou po ránu okna dokořán a jindy zimomřivá bábrle si náhle hraje na otužilce. Ovšem dneska se jí porušení zákazu hezky vymstilo. Nejen, že nebylo co do huby k snídani, leda by to sbírala pod stolem, ale musela si to po sobě uklidit. Bábrle rychle štrachala po baráku a sháněla čisticí prostředky. Pak šla do kolen a zahanbeně drhla tébich jakousi shnilou náčinovou hadrou, co našla v kumbále. Výsledkem bylo, že krom ryb byl cítit shnilý hadr plus zašlapaná špína z osm let starého tébichu...

Bábrli jsem vyslala operativně koupit pohlcovač pachů z koberců a taky dva osvěžovače vzduchu. Zdá se, že ryby se jen tak nedají a drží, jak helvétská víra. Ještěže mám v kolbence nasmýkaný arzenál vůní. Nemyslela jsem si, že bych třeba diora nebo dolce s gabbanou někdy používala jako osvěžovač vzduchu, ale dneska nebylo zbytí.

Abyste si nemysleli. Nejsem na ni zlá. Naopak. Jsem hodná, mírná, nezdarům se už jen usmívám a nad těmahle příhodama krčím rameny (a taky nosem). Těch pár měsíců s ní v kanclu už nějak doklepu. A kdo ví, čeho se kdysi od mladších dočkám já... ale sákryš, nevím, jestli není náhodou přítomnost této osoby pro mě nějakým trestem za mé hříchy.

O to víc opět s nadějí vyhlížím konec května.