ZDIVOČELÁ KOLBENKA

V poslední době jsem chodila do kolbenky s nakrčeným nosem. Ne, že by ve mně lety vybujel odpor k práci, ale všude bylo cítit plyn. Bývalí bratři Rusi se vycajchnovali a mají zmrzlé Evropany v hrsti, ale navzdory tomu sranda musí být;-).

Jednou jsem už výbuch zažila, ale jsem dosud naživu;-). Nešlo totiž o plyn, ale explozi bojleru na druhé straně baráku s parádním nástupem hasičů, zbuntovanou půlkou města a s masérkou, co má u nás pronajatou místnost, málem trefenou šlakem. A s parádní ostudou;-). Takže tohle už podruhé nechci zažít. S kolegyní důchodkyní jsme proto chodily po baráku jak policejní psi a zjišťovali, odkud ten zápach leze. Důvody jsou patřičné, když v kolbence topíme plynem a všude se nám vine plynové potrubí. Paní revizorka plynu, vtíravá jak řitní olej, před vánoci proletěla objektem, popřála všeho nejlepšího do nového roku, víc času prokecala, než prokontrolovala, načež zjistila, že je všechno v pořádku a ten smrad prý je zatuchlina a stařina z úklidové cimry. No dobrá. Sice zatuchlina a stařina má výrazně jiný odér, než zemní plyn, ale názor experta je názor experta.

V pondělí ráno smrad zesílil.

Byla povolána revizorka i se svým nadřízeným (jinak jejím chotěm). Plyn prý taky necítili, ale pro jistotu, že to obejdou. Tak to všechno obešli, načež zjistili, že nám u šoupáku (pozor, nový termín!) uniká plyn. Tak jsem se doptala, co to ten šoupák je, tak prý nějaký kohout. A že koudel kolem něj už schne a tím to uchází. Hm...

"A paní, japato, že vy jste to nezjistila?"

"Jsem malá, s tím měřákem jsem tam asi nedosáhla!"

"... hm...".

"Je to malinká dírka... "

"...ale ale... a přitom tolik smradu? A co kdybychom vyletěli do luftu?"

"Ale kdeže!! Tak přijdem zítra udělat tlakovou zkoušku a dotáhnout ten šoupák... "

"...a co když zavoláme někoho jiného?"

"Jiná firma je velmi drahá a my vám to uděláme za ... "

"zadarmo? V rámci reklamace?"

"... kdeže! Za patnáct set, dva tisíce..."

"A co když si to dotáhneme sami?"

"Vy? Sami? Vidím, že byste si nechala pro koleno koleno vrtat!" škaredil se už tak škaredý chlap.

Tak nevím. Dneska donde to tady spravit. Dotáhnout šoupák;-) Jen mám obavu, aby to ještě víc nezkuil;-). Taky nevím, jak to vlastně je, když byl revizák upozorněn na nějakou potenciální závadu a nic nenašel, asi by to mělo být v zápise uvedeno. Bohužel, v tom našem není uvedeno takového nic. No tak příště.

A z toho smradu, přátelé, se tady dějou věci nevídané...

Ráno jdu do skladu pro balík papíru. Otevřu, nakročím, zaječím, uskočím;-).

Mezi balíkama na zemi leží štětináč! Nevěřícně koukám a radši se moc nehýbu. Prase ovšem taky ne a vypadá vůbec nějak ztuhle... Odvážila jsem se přiblížit, páč to vypadalo na vsetínskou fatu morgánu: divočák v zamčeném skladu a se zamřížovaným oknem... navíc štětináč nalezl místo pro poslední odpočinek v růžové dětské vaničce. Měl rozhozené kopýtka do čtyř světových stran, v břichu parádní díru a byl dočista mrtvý...

Při pátrání vyšlo najevo, že ho tu dovezla kolegyně s manželem pod rouškou noci. Že ho koupili ztuhlého a že ho tu nechávají roztát, páč doma nemají místo a kolbenka je starý likusák, kde se leccos schová. A dneska ho půjdou porcovat domů. Jenže změna plánu. Na Valašsku je už zase sněhová kalamita, nikam daleko by se štětináčem nedojeli, takže nadešel čas pro plán B: v kolbence je místnost, zvaná černá kuchyň. Kdysi tam byla skutečná vývařovna pro sirotky. Dneska je tam sklad různých chemikálií. A tam se bude konat zabíjačka. Potěš ty, jenž něco z divočiny pozřou. Klobásový jed je proti tomu, co se tam používá, navoněný frajer;-)

A tak si tady žijem;-). Šak donděte nekdy na besedu;-)

P.S. Případnému návštěvníkovi doporučuji obezřetnost při přijímání občerstvení od bodré hostitelky, především pak masových paštiček a kančího guláše;-).