JAK TO ZAS BYLO S TĚMA NOVOROČNÍMA PŘEDSEVZETÍMA

Tak jako každý rok i na konci toho loňského jsem si dala drobná předsevzetí.

Jakože bych mohla trošku zhubnout, líp zvládat stres, líp ovládat emoce, když mě v kolbence čekají odboráři a tak podobně. Nic velkého, páč neplněné sliby nečiní dobře mé psychice. Jak říkal Lasica v jednom silvestrovském pořadu, dyk ono stačí, když si dáš předsevzetí, že si budeš každý den čistit zuby. To je docela splnitelné. Tak to bychom měli jedno a teď ty další:

Ne že bych byla nějaká matróna. Ovšem twiggy taky nejsem, a když, tak jedině valašská. Prostě po vánocích jsem se na sebe koukala do zrcadla a čas k zamyšlení se naplnil, stejně jako prostor u pásku kalhot. Koukám, že i svaly na rukách, se kterýma jsem dycky honila vodu v hospodě a po pár panákach vyzývala barové vyhazovače na páku, odkráčely ruku v ruce s loňským rokem! Tak takhle teda ne. Máš utrum s večerníma žerkama! Nadávala jsem si v duchu. A budeš něco dělat!

A taky jo.

Hned druhý den jsem s cvičebním úborem naklusala do posilovny. Tam jsem, vědoma si ponaučení z minula, kdy mi po divém posilování záhadně otekla ruka a týden jsem s ní nemohla hýbat, si dávala do těla postupně.

Bylo mi krásně a půl hodiny mě to moc bavilo. Dýl jsem tam nevydržela. Druhý den mi. jen mírné tělesné signály dávaly najevo, že jsem se konečně rozpohybovala a tělo to pocítilo. Zajásala jsem. Námaha nebyla marná! Takže šup znovu do posilovny, tentokrát ovšem v civilu (vnímavý čtenář si jistě povšimne postupné změny mého celkového přístupu k uvedenému druhu tělesného pohybu). Raz a dva a tři a čtyři... po patnácti minutách jsem prostory opustila, páč se ozvaly dlouho nepoužívané svaly. Musím si den, dva oddechnout, vážně jsem se sebou rozmlouvala, přece se neoddělám po dvou dnech cvičení! Ovšem tento slib jsem splnila do puntíka. No a od té doby se šmrncnu posilovnou dvakrát týdně po deseti minutách, což je můj dedlajn. Mám výhodu, že to nemusím platit, jinak by se mi to fakt vyplatilo. Ovšem to separé má i své stinné stránky. Je tam nuda. Jsem tam sama, nemám s kým kecat a když cokoliv cvičím, furt počítám, takže mi to neutíká... ale zato! Ruce začínají být vypracované a asi jsem i trošku zhubla, páč kalhoty opět padají.

Dneska jsem se do kolbenky přistrojila a vybrala si super pásek z velkou štrasovou sponou, aby mi ty kalhoty přidržoval. Dopoledne se mi začalo propadat břicho (konečně!) a tak jsem si ten pásek trošku přitahovala. A spona, ta krásná spona z hříšně drahého pásku se rozlomila napůl! Šlendrián!. A to mě čekala pracovní schůzka a ještě oběd.

Koukali ně mě podivně v nóbl restauraci. Krajem řádí kampylobakter. A já jsem vypadala jak staříček Pagáč, co sa celý zelený v třaslavicách na půl žerdi plúžili z kadibudky, za dob, kdy sa na Slovácku nesúdilo.