Před dvěma roky v parném létě nám v práci bouchnul bojler, vyhřívaný solárním panelem. Pak nám pod tíhou sněhu padala střecha. Pak nás navštěvoval lesní muž s pořádným klackem. Všechny tyhle události mě přesvědčily, že mé pracoviště není právě bezpečné. I když... chlap s klackem v míru a pokoji odkráčel, střecha to vydržela a hasiči nás při výbuchu bojleru přišli zachránit v plné polní.
Nakonec mi všechny tyhle věci mi přijdou malicherné ve srovnání s tím, jaké nebezpeční zahrozilo teď. Mám fóbii z hmyzu. Možná i alergii na hmyzí bodanec. Pořekadlo "když tě kousne mravenec, vyrazí ti pupenec" není až tak zcela na místě, páč několik bodnutí, co jsem v životě utržila, nezpůsobily jenom pupenec, ale co hůř, dechovou nedostatečnost a drobné mdloby. Dithiaden mám proto neustále při sobě.
A dneska je hic, tak si větrám. Okno dokořán a v klidu píšu na kompu. Přemýšlím, nekoukám kolem sebe, a zaregistruju, že něco bzučí. Mouchu poznám, na včelu to taky nevypadá. Mrknu ke zdroji - u zářivky se placatí cosi co má velké blanité křídla a na délku dobré dva až tři cenťáky! Vypadá to jak vosa a není to vosa - sršáň! Vystartovala jsem od kompu a sršáň, který si mě do té doby nevšímal, patrně zpozoroval pohyb, tak hybaj za mnou!
S výkřikem jsem vyskočila do chodby a sršáňovi před sosákem zabouchla dveře. Smůla, že zvenku je koule a moje klíče uvnitř na stole;-).
Sehnala jsem uklízečku s náhradníma klíčema a ona že ho půjde vysát do vysavače. Opatrně odemkla kancl a vyhlížela predátora. Když ho zmerčila v celé své kráse, odvaha ji trošku opustila, ale neohroženě přistupovala s hadicí blíž. Vysavač zatím nevysával. Stála jsem mezi dveřma u zásuvky.
"Pusť to!", křikla.
Pustila jsem vysavač. Je to starší typ. Ten zaburácel a do sršňa jak když střelí. Začal divoce lítat po kanclu, bzučel, vrčel a měl namířeno k nám.
"Do prdele!" vykřikla uklízečka, švihla vysavač na zem a brala z kanclu velmi rychlého roha. Já jsem vyškubla ze zásuvky šňůru, ať ho ten rachot ještě víc nerozdráždí a zase jsme ho nechaly bzučet o samotě za zabouchnutýma dveřma. Kuwa, co s ním? Co platí na sršně? Můj ex kdysi s tchánem sršně stříleli ze vzduchovky. Nedokážu si to nějak představit a i kdyby, střílet v kanclu asik nebude ten nejlepší nápad.
Ale kancl je v přízemí, takže se naskytla ještě jedna možnost. Zvenku odtáhnout z okna záclonu a když budem mít štěstí, bodavec vyletí zpátky do přírody. Přiblížily jsme se obezřetně k oknu. Obezřetnost byla na místě. Jakoby nás čekal;-). Postrčila jsem uklízečku, ať prověří situaci. Zevnitř bylo slyšet temné bzučení. Sotva strčila kosmetička podlahových krytin do okna hlavu, bzučení se přiblížilo. Sršáň číhal někde u okna a když spatřil vetřelce, zaútočil. Naštěstí jsme se stačili schovat. Pod okno do trávy a on zase zalez někam do kanclu. napotřetí se nám podařilo násadou smetáku odhrnout záclonu z okna.
Dvě hodiny prostoje nám takto vznikly. Až to nakonec sršáně přestalo v kanclu bavit a milostivě odlítl oknem ven. Rychle jsem se nakvartýrovala zpátky a zabarikádovala okna. Všimla jsem si totiž, že vlítnul do okapu na našem baráku, což značí jediné: bude tam hnízdo.
Lidi, plís, beze srandy, kdybyste náhodou měli nějakou radu, jak na ty pruhované hajzlíky, sem s ní!
Teda, Lexulko, tohle se četlo jako detektivka, napnutá jsem byla jak blázen. Fuj, to jsem si oddechla, že jsi přežila. Ale buď bdělá, zvláště když nepřítel číhá tak nablízko. Sršáně jsem viděla jen několikrát za život. V bezpečné vzdálenosti je obdivuju..
OdpovědětVymazatLexulko, vůbec si sršňů nevšímej, ti mají naprosto jiné zájmy, na lidi nejdou. Jsou to asi 3 roky, byli jsme v jedné jižní zemi v campu, asi 15 m od nás bylo sršní hnízdo v kmeni olivovníku. Celý den lítali sem a tam, chodil jsem se na ně dívat i blíže jak si létají, naprostý nezájem, po celou dobu skoro týdenního pobytu žádný problém. Samozřejmě jsem je nedráždil ani vysavačem ani jinak.
OdpovědětVymazatNo a kdyby náhodou tě tohle neuklidnilo, pořiď si včelařskou kuklu a nějaké příslušné oblečení a až znovu přiletí, oblékni se, klidně pracuj dále a uvidíš, že ho nebudeš zajímat.
B.
díky, ovšem, že by mě to nějak uklidnilo, se říct nedá, stejně jako to, že se o mě ten sršeň nezajímal. a když jsem s ním byla sama v místnosti 4x4,ke dveřím daleko a za oknama mříže, takže skok nepřicházel do úvahy, pak buď klidný;-)
OdpovědětVymazatale dík! snad abych se radši poohlídla po té kukle:-)
je to hnusák! a nebezpečně blízko:-(
OdpovědětVymazatjá ten pocit neznám. Mě volají k pavoukům, k mouchám, k vosám, k sršňům. Vezmu noviny anebo papír, v případě neškodného hmyzu (pavouk apod.) se je snažím vyhodit zpět do přírody. U sršně se bohužel musí postupovat brutálně. Úder vedený vhodným předmětem musí být přesný a velmi tvrdý. Nedívat se, jestli žije a mignout ho po kebuli ještě jednou. A ještě. A ještě. A ještě jednou. Pak se podívat. Vzít na noviny a vhodit do klouzetu. Spláchnout. Finíto;-)
OdpovědětVymazat...takovej Kamio by se doma hodil, já se té žoužele štítím a zabít to už vůbec. No a jestli funguješ i na hady a žáby - jsi ideální partner :o)))))))))
OdpovědětVymazatZuzi, já ti nevím, s tím ideálním partnerem... Myslíš, že Kamio fakt mluvil jen o hmyzu?!
OdpovědětVymazatPodívej se na:http://www.skudci.com...vosa-obecna a
OdpovědětVymazathttp://www.srsen.wgz.cz...en-obecna
zuzi, tak leda na zavolání:) Žáby jsou taky v pohodě, ty Ti nic neudělají. S hady je to horší. Nebojím se jich, ale ještě jsem neměl tu čest se v obýváku potkat se zmijí. Užovku vezmu, slepejše taky. Zmiji je potřeba čímsi přiklopit (koš na prádlo?), podstrčit PVC tác a pak překlopit. A zmije je v kýblu a jedééém do ZOO:)
OdpovědětVymazatBáro, já nevím, ale mně to sugestivní líčení popravy vtáhlo do děje.
OdpovědětVymazatKamio,vidím,že si poradíš s lecjakou žouželí. Tak jak chodíš na zmiji, já chodím v nejnutnějším případě na pavouka. Přiklopím kelímkem,podsunu papír a je to!