NOVÉ KOŠTĚ DOBŘE METE

To je stará pravda. Ale trošku jsem ji podcenila.

Včera jsem na netu narazila na článek o tom, jak mají sedět na noze brusle.

Tak proto se pořád nějak ve svém bruslařském umění nelepším! Plácla jsem se do čela. I když mám brusle velikost 38, velikost nohy taky 38, ty dvě čísla jsou stejné asi tak jak ženská a chlap. Protože brusle mám sice stejné velikosti, jako nohu, ale jinak o dobré dva cenťáky větší;-).

Na obzoru mi zasvítila hvězda naděje. Ve sváteční den vyrazila do Sportissima a že si koupím nové brusle. Výběr byl docela velký, ceny příznivé. Chtěla jsem značkové, páč značka bude kvalitní, jsem si myslela. Značkové boty se tvářily navenek mile a svým dyzajnem lákaly zákazníky. Po obutí však pravda vyšla najevo. Jak by řekl můj zesnulý děda, navrchu huj a pod tím hnůj.Pravá brusle malinko velká a levá hodně malá. Myslela jsem, že je to nohama, ale zkusila jsem jiný pár ve stejné velikosti a ten sedl, akorat se mi zdálo, že jsem zapomněla z boty vytáhnout zmuchlaný papír. Zalovila jsem ve špici a zjistila, že tam žádný papír není, ale že žlutí ševci zdrbali švy. Nakonec jsem nekoupila značkové brusle, ale nějaké sportissimácké, dobře padnoucí. No co, pro to moje ježdění to úplně stačí.

Hned včera se naskytla příležitost nové brusle vyzkoušet. Nechala jsem se přemluvit, že pojedem do Zlína na Blade night. Problémy jsem si nepřipouštěla, to, že nějak extra nebruslím taky ne a už vůbec ne to, že mám nové, nevyzkoušené brusle. Pravda, krom toho, že jsem je vyzkoušela doma v kuchyni a taky na pavlači jsem se projela. Na parkovišti jsem si je obula, postavila se na ně a chtěla jsem se rozjet. Rozjely se mi ale jenom nohy, zbytek těla zůstal ve stacionární poloze a já jsem se taktak zachytila blízké městské zeleně. Potácivě jsem se vydala na startovní čáru. Kolem kroužili borci a borky, co se s bruslema patrně už narodili, páč pro nich nebylo nic žádný problém. Já jsem měla problém odštrachat se o pár metrů dál. Cesta se svažovala z mírného, leč setrvalého kopečka. Tam jsem došla k trpkému poznání, že rozdíl mezi rovnou cyklostezkou a městem na kopečku fakt je. A nijak malý;-).

Když jsem zakopla popáté o vydrbaný asfalt, naděje na blejd se rozplynula;-). Kriticky jsem zhodnotila své působení ve štrůdlu bruslařů a rozhodla se na dráhu nevyjíždět. Kámoši, co tam byli se mnou, mě přemlouvali, že se určitě rozbruslím, dyk mi to přece docela jde a že můžu jet pomalu a oni mě budou jistit. Bez úspěchu.

Peloton odfičel a já si šla před osvětlený obchodňák cvičit rozjezdy. Ve tmě a bez publika jsem to nakonec zvládla. Akorát teda když jsem si chtěla jít zakouřit na lavičku, umístěnou kousek pod kopcem, brusle nabraly rychlost a skončila jsem na zadku;-).

Příští týden mě čeká bruslařský víkend na Jižní Moravě. Nenápadně jsem se informovala na podrobnosti bruslařských radovánek a naštěstí pro mě jsou tam jenom cyklostezky a široširá rovina. V každém případě zítra za ranního kuropění vyrážím beze svědků na soukromý trénink. Ať si neufiknu ještě větší ostudu;-).