Ve čtvrtek jsem odjela na bruslařský víkend. Mimořádně se vydařil. Žádná rozbitá huba, ani ta moje, takže co to budu popisovat.
Bydleli jsme ve staré chaloupce s úzkým vybetonovaným dvorečkem na jehož druhé straně bydlí soused pochybné pověsti. To jsme si vzápětí ověřili v praxi, když jsme chtěli na dvorečku zaparkovat auto a přitom se nám podařilo shodit plůtek, sestávající ze tří dvaceticentimetrových kolíků, zapíchnutých půl metru od sebe a na nich drátkem přimotané třísky, která ty tři nosníky držela pohromadě. Dědek vylítl ze stavení a začal sprostě nadávat. Hubu nezavřel a na dvorek nás nepustil, i když nebyl jeho a nakonec se nás zželelo sousedovi odnaproti, který nám nabídl parkování na jeho trávníku.
Při půlnoci jsme šli kouřit na dvoreček a najednou se ozvaly pšoukavé zvuky zcela jasného původu. Celá kakofonie zvuků! Je fakt, že jsme měli po ránu mírné střevní problémy po včerejším pivu, ale tohle...
„No, Radime!", pronesla jsem vyčítavě.
„Co já? Já to nebyl!", hájil se Radim.
Další rány se ozvaly z dědkova otevřeného okna. Dědka patrně dopolední událost nadzvedla tak, že byl jak papiňák před výbuchem a ten výbuch skutečně přišel;-).
Nebo se nám chtěl prostě jenom revanšovat;-).
no potěš koště :)))
OdpovědětVymazat