NAJSOS DEJOS!

Zrovna ráno, když jsem šla do kolbenky, jsem si lebedila, jak to teď v kolbence šlape, mám přirozenou autoritu a rozhoduju správně a jsem lidská. Téměř se mi vyrazil na tváří z té pýchy ruměnec. Musela jsem vnitřně pochválit i ženské, tak jsem se po cestě jsem stavila do cukrárny, že koupím pár zákusků a chlebíčků, ať si to předvánoční martýrium trochu zpříjemníme.

Dojdu do kolbenky, eště ani tašky nepoložím, a už se kolem mě otírá smradlavka.

"Jakto, žes mi neuznala tady ten přesčas? Když jsi říkala, že nám ho uznáš?"

"Ukaž, který? No ten jsem ti neuznala záměrně. O tomto datu jsme se ani nebavili. A co bys chtěla? Za co myslíš, že jsou odměny?"...Strašně mě štve někdo, kdo bazíruje na třech pitomých hodinách a přitom nevidí, jak dělají druzí a neváží si ničeho. Ani toho, že měla fakt pěknou odměnu a už vůbec ji nezajímá to, že jiní tady sedí každý den 10 hodin a ani je nenapadne nárokovat nějaký přesčas nebo si vybírat náhradní volno. Protože by stejně neměli kdy to vybrat. A taky mají diametrálně odlišný přístup k práci.

Že já blbec se s ní vůbec dávala do řeči.... Z ranní euforie se vyklubal pěkný vztek a pak (kurva) lítost. Co mi přišlo vlastně líto, nevím. Asi ta nespravedlnost světa;-). Nevím, co je dneska za konstelaci hvězd. Ale den bude stát za hovno, cítím to v kostech. Když mě rozhodí pitomá baba co smrdí jak barel močůvky. Ještě, že jsem jí to neřekla;-)

Jsem blbec. Kde ty doby, kdy jsem měla každého na háku. S postupem věku a jak šupu navrch (zatím) po karierním žebříku, se snažím s lidmi vycházet, záleží mi na nich a snažím se k nim přistupovat spravedlivě, ale docela přísně. Na druhou stranu jim nedat nic zadarmo. Někdy mě zarazí požadavky některých podřízených, především těch, co občas udělají v práci zásadní chybu, ale obhajují se, že to nic není a že se to opraví, mají stále málo peněz, ale dost na to, aby pětkrát denně šli na čvaňháka, pak na hodinový oběd a pak si napsali, že pracovali do 18 hodin a velmi se diví, že jsem jim to neuznala.

Chlebíčky a zákusky jsem dala jedné návštěvě, co tu nečekaně přišla....

Uf. Strašně ráda vzpomínám na bývalou práci, kde jsem zařezávala před 10 lety. Měli jsme mladý kolektiv, na všem jsme se domluvili, navíc byla v kolbence sranda. Není všude posvícení. Ale už nikdy nechci dělat s dvěma důchodkyněma, z nichž jedné jsem svého času přebrala vyšší post a ta druhá má naflákané štyry děcka, od nic už osm vnuků, do kterých je třeba lifrovat peníze, hlídat je a kvůli tomu vybírat náhradní volno. Kdyby se v tom volnu aspoň občas vykoupala a vyprala si hadry třeba jádrovým mýdlem, tak to bych snad ocenila. Jinak po dnešku nemám moc co.

Ale nechci být nespravedlivá. Třeba to zítra zase uvidím jinak.

Anebo fakt změním práci. A možná i profesi. A třeba půjdu učit ekonomiku na nějakou větší školu. Včera jsem dostala pár majlů od svých studentů. Potěšili mě. Prý ekonomika patří k jejich oblíbeným předmětům. Ne, že by jim moc šla, ale při troše snahy bych z nich určitě dostala víc...

Včerejšek je minulost, zítřek je tajemství.

A dnešek je dar. Tak bych se z něho měla radovat a ne tady skuhrat;-)

Najsos dejos!

POSTŘEHY Z DRUHÉ ADVENTNÍ NEDĚLE

Každý rok hned od ledna se nejvíc těším na vánoce. A jak běží měsíce, radost se umenšuje. A jako každý rok mi předvánoční čas zase leze krkem.

Je pěkné nakupovat vánoční dárky na mikulášském a vánočním trhu, támhle si dát grilovanou klobásku, támhle zase horkou medovinu, která v sibérii parádně zahřeje... jenže to bych musela mít nějaké jiné zaměstnání, případně dovolenou, abych tyhle poslíčky vánoc vítala s láskou v srdci:-(. Z kolbenky odcházím potmě pět minut před šestou, kdy už krámští stahujou rolety a trhovci s medovinou už taky zavřeli krám. Takže kupovat není co a se štrykováním jsem přestala před deseti lety, takže letos se svým dílem nebudu podílet ani na šedé ekonomice;-). Cosi ale koupit musím a vidím to na den před Štědrým dnem. Pár bebechů jsem si objednala přes net, jenže pošta asi v předvánočním čase opět nestíhá, takže nevím, nevím, jestli vůbec něco do nadílky dorazí:-(.

Navzdory těmto nemilým okolnostem se na vánoce všichni chystáme. V kolbence kupujeme vánoční hvězdy - symboly nadcházejících vánoc - letos se ovšem neurodilo a místo krásných hvězd jsou to bonsaje za páďo. Vánoční výzdoba v kanclu tohoto roku není nutná. Baňka visí na garnýži od loňských vánoc, páč se na ni nějak zapomnělo;-). Ztepilý stromek mám domluvený u prodejců, až jim zbude nějaký šáchor, o který nikdo nebude stát, že mi ho za krabku cigár schovají. A v pátek bude mikulášská. I když rozličné firmy vánoční večírky ruší, my nikoliv, pravda však je, že rozpočet na osobu a večírek činí 180,- Kč;-). Co si budem nalhávat, za to se tedy příliš nerozšoupnem;-). Hlavní organizátorka a koordinátorka akce v pátek přišla do kolbenky a požádala nás o drobné dary... jablíčko v alobalu, svíčičky... že si to nasypem do koše a anonymně se budeme obdarovávat. Abychom zamezili diskriminaci, dárce nebude znám a obdarovaný bude rovněž věcí osudu. Jedna podobná akce už tu byla. A někteří dostali svíčku z krámu, kde je všechno za 36 a jiní kávové soupravy;-). Nevraživost  hodnotných darů k těm ostatním od té doby bují.

Co se týče vánoční cukroví, letos žádná změna - opět neupeču. Zase mě bude zachraňovat mamina s jejím pečícím elánem a dvaceti druhama na vánočním stole;-).

Jo a taky jsem nestihla umýt okna. A myslím, že je mi to úplně jedno... hlavně, že se mi houpe na okenní kličce anděl s hlásnou troubou;-).

Pěknou adventní neděli!

ŠKODA PENĚZ ZA HODINY TANCE

Jak to teda bylo s tím plesem...

VIP, co nejdřív odřekli účast, si to na poslední chvíli rozmysleli a na ples milostivě přišli. Páč u našeho stolu prominentů bylo místa dost, seděli jsme tam všichni a všichni jsme se fakt skvěle bavili:-(. Ze škrobené konverzace nás vytrhly až první tóny hudby, které se začaly linout z reproduktorů. Na pódium vplulo pět vystrojených párů, aby v rámci předtančení všem přítomným hned zezačátku vyrazili dech a navnadili je k tanci. Zatančili nám krásný vídeňský valčík a ještě cosi, co se mi nepodařilo identifikovat. Moc se, však, chudáci, nevycajchnovali;-). V našem provinčním městě jsou už pěkně profláknutí a jak nejsem plesař, ty čtyři plesy, co jsem v životě absolvovala, všechny obstarávali oni. Navíc furt stejné tance, furt stejné kostýmy... Nikdo z obecenstva ani tentokrát o dech nepřišel. 

Po slavnostním předtančení nastoupilo místní hudební těleso, proslulé tím, že jeho členové se na akcích téměř pravidelně dostávají do stavu ne nepodobného deliriu tremens a zpěvák v jedné písni vystřídá pět textů, tam, kde ještě nedávno byly slova, dělá hm mm mm, páč je zapomíná a když chytne za saxofon, občas neví, do které ďoury foukat;-). Tito hoši udeřili do strun a kláves. Parket vzalo útokem asi pět párů. Utvořili rozestupy a začalo soukromé stárdens. Všichni ostatní jsme je v duchu obdivovali, tiše jsme jim záviděli a všechny nás pěkně srali. Nikdo další se už na parket ve stavu střízlivém neodvážil. Dámy se vymlouvaly na špatné boty a chlapi na velkou žízeň.

„Běžte si zatančit, co netančíte?" žduchal jeden druhého.

„Já teda nejdu."

„Já taky nejdu, snad pozdějc! Ale měl bych návrh! Nejdřív bych je tam všecky postřílel a pak bysme si snad zatančili!" přišel jeden s fakt dobrým nápadem.V tombole toho dne kvér nebyl;-).

Ani mě se nechtělo. Sice do mě duli zleva zprava, prej na co jsem chodila na ty hodiny tance, ale přemluvit jsem se nenechala. Dosud na antibiotikách, svou nechuť k veřejné produkci jsem sváděla na celkovou slabost a sípavý dech;-). Rozdýchala jsem se až po čtvrtém panáčku vodky. To už se mi tančit chtělo. Když jsem vítězoslavně naklusala na parket, zpěvák zavelel po kalíšku po kalíšku, všichni napovel položili ságo, paličky a kytaru a kvapně odkráčeli do zákulisí nasávat. Co teď ? V těle mi hrál každý sval a v malém sále v patře fidlala cimbálovka. Rychle tam! Když už nebude tanec, aspoň si zazpíváme! Ovšem nezazpívali jsme si. Grupa šumařů nám nedala chvílema ani poznat, co to vlastně hrajou. U cimbálovky se plácalo pár nadšených tanečnic, pohupujících se v bocích. Z průměru se vymykala ženština věku neurčitého, váhy těžkotonážní a pohybů křepkých. Tancovala sama, tancovala bosky a lilo z ní jak z vola.  Připadala mi Helenku Růžičkovou, když jako paní Homolková tančí v temném lese a divák se brzy dozví, že byla baletkou;-). Ta si vystačila sama a kolem ní bylo fest nebezpečno, pokud člověk nechtěl padnout od smradu nebo dostat zásah rukou případně nohou;-). Takže od cimbálu dále a kvapně jsme pokračovali dolů na diskotéku. Tam byl chumel přiopilých lidí, povětšinou si ocicmávající hlavy, neprůhledné šero a DJ měl přestávku... tak ze zoufalství se ze mě stal málem alkoholik. Místo pohybu chlast! Okružní cesta pokračovala zasejc zpátky do hlavního sálu. domněnka byla, že už by mohli hrát.. Když jsme došli, zpěvák právě přiožralým hlasem notoval: „po kalíšku, po kalíšku..." a odkládali své nástroje.

No, co vám budu povídat. Z tanečního plesu se stal závod do vrchu (to když se utíkalo do patra) a z vrchu (logicky opačným směrem). Nepodařilo se nám chytit ani jeden taneční kus. V tombole za 500 jsme zato chytli pár životních pravd, jako že bez práce nejsou koláče a není všechno zlato, co se třpytí (to jsem fakt nevěděla) a návdavkem moc pěknou výhru: reflexní žlutou vestu.

Na nových luxusních šatech mi v tlačenici hned na začátku plesu kdosi urval ramínko a v neděli se mi načas vrátila moje choroba průdušek.

Včera Lůca řikala, že to byl super ples;-). To se mi teda fakt nechce zdát... že by byla toho dne špatná konstelace hvězd?;-).

JAK JSEM ZAS JEDNOU NEODOLALA

Sobota nadešla a je tu velký den. Řádně jsem se na to připravila.

Včera jsem kupovala ředitelovi zákusky ke kafíčku, aby měl shovívavý pohled, až přijde ke mně probírat ekonomickou situaci na konci roku a náhodou jsem zabrousila do vedlejšího krámu, kde prodávají hadry a taky plesové šaty. Že se mrknu,  co letos frčí. No kuš. Na věšáku visely samé nádherné kousky, ne jako to, co se mi od loňska houpe v šatníku. Tak nějak jsem mi přišlo, že budu jak chudá příbuzná u toho VIP stolu. Tak že si aspoň něco zkusím, jak bych v tom vypadala.

Paní jsem svěřila do úschovy krabičku se zákuskami a ona mi za to ochotně nanosila ramínka se šatama. Bylo jich asi patnáct. Postupně jsem je na sebe navlíkala a postupně se v duchu radovala. Žádné z nich mi nesedly a došlo mi, že ty, co mám doma, jsou vlastně luxus! Nejen že jsou hezké, ale musím se pochválit, ehm, vypadám v nich dobře. Ještě poslední kousek jsem na sebe narvala.. nebesa! V těch jsem vypadala jak Žeňa ze Želar!

„Ukažte se.. jé.. tak ty vám ale sluší!" Spráskla ruce prodavačka.

„Jo? To myslíte vážně?" Nevěřícně jsem se dívala na neznámé tvary svého těla.

„No... tak trošku vypadáte jako selka...."

Šaty jsem bábě vrátila a měla jsem k odchodu. Paní však potřebovala toho dne kšeft;-)

„Haló, počkejte, ještě tu máme jedny na panence vystavené! Sice nevím, kolik stojí, ale jsou krásné!", běžela za mnou k východu.

Otočila jsem se. Bohužel, měla pravdu.  Na oprýskané figuríně bez hlavy byly natáhnuté nádherné černé šaty empírového střihu a dokonalé délky s aplikacemi, dozdobené saténovou mašlí. Šla jsem si je zkusit.

A byla jsem ztracená, protože šaty byly prostě nádherné! I na mě. No. Tož tak;-). Cena, která byla do té doby utajena, byla odtajněna, trošku mě překvapila, páč jsem čekala míň, ale za tu krásu... Zaplatila jsem penězma, co jsem si vzala na vánoční dárky. Asi budu dávat po vzoru jiných kusy paragonu;-). 

VERY IMPORTANT PERSON

Dneska jsem se zvesela a krokem téměř tanečním vracela od své praktické lékařky, kde jsem si byla ukončit svou čtyřdenní pracovní neschopnost. Pravda, krapet mě bolí žaludek, asi z těch antibiotik a mám krapet stařecký třes, to z prášků na roztahování průdušek, ale s tím se dá do kolbenky chodit;-). 

Skákla jsem si cestou do Lidlu pro nějaký ten vitamín, páč mám evidentně oslabenou imunitu a uvalila jsem tam pět stovek;-). Mouku v akci, cukr v akci, brokolici na železo, vyuzený zostuzený do naha vysvlečený makrelový filet a pár dalších hodně těžkých věcí, které jsem si naskládala do ibrišní vetché igelitky. A jak si tak kráčím z obchodu, igelitku obouruč přimáčknutou na hrudi, zvoní mi v kapse telefon; jednou rukou šmátrám v kapse, vetchá taška, kterou už nemá co držet, se na jednom místě prorve a gravitace všechno vycucne tou dírou na chodník. Tak jsem to sbírala z bahýnka a poslouchala přitom ředitele ze školy, který vyjádřil přání, abych šla na pompézní ples školy a zda by nešla i moje ségra jako VIP host, že všichni víajpí odřekli, tak že by to bylo dobré. Ségra dělá jednu takovou šajbu v sociálních službách. Muehehe;-) Tak to jsem se v duchu uchechtla a slíbila mu, že to zjistím. Jak znám šváru, toho by do šorny nedostal párem volů, natož na ples.

Kupodivu mi za chvíli šokovaná ségra volala zpátky, že švára by teda šel... Ředitel zajásal a v sobotu se jde na ples. Já jdu s Radimem a ségra se svým chotěm. To bude sláva veliká. Hlavně budem sedět u VIP stolu s ředitelem a jeho chotí. To se asi pobavíme;-). A to ségra netuší, že bude představena veškerenstvu při velkém zahájení plesu;-). To jí radši říkat nebudu, páč by se z toho eště mohla chtít zbaběle vykroutit. A to se nesmí stát. VIP hosté se totiž špatně shánějí a abych v rámci improvizace nemusela jako very important person nastoupit třeba já. To by byl ples nezapomenutelný;-). 

LIDI, TAKY VÁM TAK BLBNOU VYHLEDÁVAČE?

Nebo to zas potrefilo jenom mě? Že by se kromě mojí virózy eště ráčil do mojeho kompu nakvartýrovat virus:-(

Seznam se vůbec nenačte, píše mi to něco, jako že

Your browser sent a request that this server could not understand.
Size of a request header field exceeds server limit.

Cookie: ADDRESSEE_AD_DISTURB=AQAAAAAAAAAAAAAA3dZ0SGlsYXllcg==;  

ADDRESSEE_KEY_ID=AgAAAAAAAAAAAAAAnv8vFOMGd0ggAgAAAAAABQAHAAs  

 ... a to jsem z toho velmi chytrá:-(. Atlas mi napsal, že tam nemám schránku (to jsou mi noviny) a tak že si rychle založím

 další na centrumu, páč jsem doma a budu potřebovat něco dělat do kolben, tak ať mi mají kam posílat věci... a on, pan

centrum, mi účet založil, pak napsal, že tam žádný účet není a tak se to střídá co pět vteřin... eh.. pěkný začátek nového týdne...

.. a tenhle blog mi nepíše do bloku, ale kam se mu až chce...   Že by nadcházela další hodina dalšího velkého trestu??;-)). 

A tentokrát pro všechny? ;-)

UŽ JE LETOS PO ŠVESTKÁCH?

Po druhé bezesné noci se záchvatama dusivého kašle jsem dospěla k názoru, že doktorka se tentokrát s výběrem medikamentů moc nevycajchnovala a zítra teda k ní budu muset znovu a tentokrát se stavu nemocných nevyhnu. Mám z toho radost pramalou, páč po minulém týdnu mohlo být v kolbence fajn a eště jsem se mohla hřát na výsluní slávy;-) Tak zas nic.

Máme tu ovšem ještě jednoho nešťastníka, mého souseda. Teda, pokud nemá špunty do uší. Páč někdy poslouchám jeho občasné zakašlání za tenkou zdí, případně jsem nedobrovolným svědkem jeho soukromých telefonátů. Tak tentokrát si to se mnou musel užít. A hned dvě noci za sebou!;-).

Při druhé ranní jsem se vysíleně vyštrachala z fotelky a jala se zkoumat příbalové letáky k předepsaným lékům, esli se někde nestala osudová chyba. Hm. Doxycyklin má vracet hlas. Tak to se mu trošku daří. Ovšem má taky léčit kašel. A tady se autoři netrefili. Kašel je čím dál tím horší. Nežádoucí příznaky jako bušení srdce, lupus a chlupatý černý jazyk mě nechávají klidnými. Zatím nic z toho;-). Jdu na interakce s jinými léky. Absolutní zákaz antitusik páč sice už nezakašlu, ale zato se udusím ve vlastním těle. Teď to vypadá spíš na utonutí, páč tolik čaje, co jsem spolykala za poslední týden, jsem snad nikdy nevypila. Bych se nedivila, kdyby na mě vyrostl tea tree;-). Chemiozo už vidí, že s matkou je zle, když nenadává a ani nemluví, tak mi nakrájel cibuli, gychla jsem do toho cukr a se stéblem jsem po pár hodinách přistoupila k nádobě, že budu ucucávat vzniklou šťávu. Tušila jsem pohromu, ale až takovou ne. Silice zapracovaly a smrad mi dovolil jeden srk. Pak celá baterie letěla do důvěrně známých míst.  Na tohle bych potřebovala rýmu. A na rýmu tu ovšem máme druhý medikament. Flonidan. Určen na rýmu a alergie. Alergie jsem nikdy neměla, ovšem všechno je jednou poprvé. Takže až teď mám evidentně alergii na tenhle lék. Páč nežádoucí účinek: kašel. Tak už vím, na co asi psíci zdechajú.;-). Co je to za kurýrování, když je mi po třech dnech hůř, než předtím?

Takže s Flonidanem se loučím a letí hned do závalu. To antibiotikum jsem si zatím nebrala, páč si musím taky někdy odkašlat, tak jsem si vetkla pořádnou dávku stoptussinu. A homeovox na hlas.

Snad to do zítřka vydržím. A ráno k doktorce. Anebo se teda budu léčit sama;-).

Mimochodem, s těm švestkama: jen se ujišťuju, že jsem za vodou a do letošních švestek jsem vydržela;-). A o žádné další předpověďi pro letošní rok z pera klasika naštěstí nevím.