V PÁTEK BYLO TŘEBA SPRAVIT NÁLADU

Čtvrtek stál za vyliž kachle, pátek nezklamal svého bratříčka v kalendáři a taky se moc nevycajchnoval. Takže když mi pípla sms od PanTéra, jak se máme, zlato?, najednou jsem zcela bezpečně věděla, že to je ten pravý člověk pro páteční večer. I když mě tolikrát zklamal, teď jsem tušila, že tentokrát mě z depresí vytáhne. A taky jo.

Nic jsem si od setkání neslibovala, jen to, že si dám pár panáků a vyženu z hlavy pitomé myšlenky posledních dnů. PanTér přijel a byl jako nejlepší kámoš. Taky já jsem zapomněla, co mezi náma bylo a brala ho jako kamaráda. Nevím, kterého léta Páně byl naposledy tak skvělý večírek:-).

Padlo nám za oběť několik místních hospod a jedna diskotéka. Byli jsme tam bezkonkurenčně nejstarší, tak jsme zaujali pozici reportérů jistého časopisu, PanTér fotil kdekoho a kdeco, až se to osazenstvu moc nelíbilo a chtěli nám to zatrhnout. Pozdě. Materiálu bylo už dost. Mezi house se vloudilo nějaké latino. PanTér neváhal ani minutu, chytl mě za ruku a jali jsme se tancovat. On, který NIKDY netancoval. Teda, aspoň to tvrdil. Pak se k nám přisomrovali nějací rusáci, PanTér, ta dobrá duše se s nima jal debatovat a zval je na panáky a pak s nima odskočil na parket zahausovat. Po pěti minutách přilítl, chytl mě za ruku a prý: rychle, padáme, nebo to od nich schytáme! Na nic jsem se neptala a brali jsme čáru. Ten cvok si z nich vystřelil. Prý že, když pro něj seženou sedm ženských, dá jim na ruku patnáct tácků. A hoši se činili, za pět minut jich sehnali hned pět. Co minuta, to ženská. Bylo fakt načase se zdekovat:-). V cestě nám stál ještě Fénix, tak jsme tam udělali závěrečnou a namířili si to  domů.

Od smíchu mě pěkně bolí břišní svaly. Tahle akce byla velmi urgentně zapotřebí. Mimochodem, kde se nejlépe cestuje vlakem? No přece mezi vagóny! To si tahle PanTér jede z oslavy nočním rychlíkem a protože byl samojediný pasažér celé soupravy, uvelebil se v první třídě. Průvodčího nečekal, ale ten se zjevil jako duch zrovna ve chvíli, kdy si zapaloval čibuka. Jednak se tam nesmělo kouřit a druhak po něm požadoval dosti zásadní doplatek za první třídu, který se mu nechtělo platit. Páč měl i naváto a moc s ním asik řeč nebyla, průvodčí ho uchopil za flígr a jelikož se v jeho rukou zmítal, doslova ho vecpal mezi vagóny, za samouzavírací dveře. A když se za ním ty dveře zacvakly, už neměl sílu, zmožen alkoholem, je otevřít a postupovat dále do vozu:-). Aspoň mu nebylo špatně, když strávil celou cestu na čerstvém vzduchu:-). Naštěstí to byla jen jedna rychlíková zastávka.

TO SNAD ANI NEJSEM JÁ,

když mám tyhle stavy. Připadám si, jako hodně slabý jedinec. Ale stejně to napíšu.

... a tak je to vždycky. Nemá na mě čas. Nebo snad náladu? Nebo co vlastně? Nejdřív je vypisování, pak scházení se a za chvilku už schází jenom jednomu ten druhý. Ne však druhému první:-). Prostě takhle to u mě chodí (v tomto případě jsem já ta první).

S Honzou jsem byla v úterý a už to nevypadá, že bychom se do konce tohoto týdne ještě viděli.

Je načase si přiznat, že můj osobní život je vskutku politováníhodný.

Kam to furt strkám hlavu? Nebo to dělám schválně, já, milenka paní Svobody, v podvědomém očekávání, že to zase nevyjde a tak to budu zkoušet jinde a stejně mě nikdy nedostanou?

Můj výběr partnera je vždy geniální (v uvozovkách). Vzpomeňme PanTéra, který mi zavile vyžral kus srdce, který už nikdy nedoroste. Mimochodem, mám pocit, že jsem ho dneska viděla sedět v jedné zahrádce. Smál se a s někým důležitě rozmlouval. Ale jistá si nejsem. Taky je možné, že ho vidím všude, třeba to bude tím. Honzík, ten jde dneska zpevňovat tělo, čili z tohoto mraku ani dnes nezaprší a já můžu tak vzít lopatu a jít se zahrabat:-). Stěžuješ si? Nech sa páči, semhle na blog nebo na lampárnu, páč nikdo (a chlap nejméně) není zvědavý na nespokojenou ženskou:-). Totiž, když řeknu, zlato, není mi zrovna oká, dočkám se maximálně tak vykulených očí, zvednutého obočí a káravého - takovou tě neznám, to snad ani nejsi ty...

Ale jsem to já. Ale dneska překvapivě ne za Kašpara s hodně velkým K:-), co je tu vždycky pro tebe. Mimochodem, nevím, proč by nemohlo být i kašparovi smutno. Když se mu zdá, že nejen z nebe bude dneska padat déšť...

Chci snad moc? Honza mi řekl, že prý některé ženské chtějí všechno hned. Byla v tom narážka na mě, právě, když jsem si mu trošku vylila srdce. Znamená HNED, když bych s ním ráda byla obden? A něco s ním prožila? S PanTérem to byla jen nálevna a kvartýr. To už nechci. Honzík je úplně jiný, ale zase žádná ochota ke změně. Nikdo mě za svůj koníček nevymění. PanTér si nenechal vyrvat své lahve a umělecká díla (přidružila se k nim i jeho přítelkyně, které se taktéž nehodlal vzdát) a tenhle sice neholduje alkoholu, leč v kostce - pracuje a sportuje.

A já? Otevřela jsem své srdce, ale bylo to ÚPLNĚ ZBYTEČNÉ. Důsledek pro mě? Bratříčkové těch vyjevených, ale nepochopených citů, se zavíčkovali ve mně. Už se jim nechce shazovat se před někým, o kom nevím, jak by se k nim postavil. Už to ani nechci vědět. Dneska radši nechci vědět vůbec nic...

PROČ ŽENSKÉ NEJSOU JAKO RACI

Dneska jsem navštívila ségru. Má nemocného synka, tak jsem je jela trošku obveselit po návratu ze nemocnice. Mají akvárko a pozorovali jsme raka, co v něm vegetuje. Vedle akvária v krabce dva svlečky, co se jich zbavil.

Když jsem se taklenc chystala na kutě, koukala jsem na sebe do špíglu a napadlo mě, že to je špatně na světě zařízeno. Ženské by se měly taky svlíkat jak raci! Povinně aspoň po deseti letech se zbavit staré slupky a mít zas novou, krásnou! Třeba by je pak chlapi tak často nevyměňovali za jiné. I když je pravdou, že některé ženštiny by potřebovaly spíš vyměnit ten vnitřek:-).

Tak to jsem si trošku zafilozofovala a nezbývá než říct, že k tomuhle bohužel nikdy nedonde. Po spočítání mých skrovných úspor, které na přešití tělesné schránky nestačí, nezbylo, než  opět zainventovat do dalších kosmetických vymožeností, slibujících jakkoliv starou a zvrásnělou pleť změnit v  dětskou prdelku, z pár řídkých rousů vykouzlit vlasy, hodné zpěváka z  Boney M, ze schlíplých trojek nebo prsíček, co vypadají, jak když vrabec ďobně do těsta a potáhne, vytvarovat dmoucí se ňadra.

Léto na krku s sebou nese odhalené dekolty, takže dneska padl los na ta dmoucí ňadra. Výsledek nejistý, leč tácek je v kopru.

JAK MI EX ZPŘÍJEMNIL NEDĚLI

Neděle. Překrásný den. Sice by mohlo být trošku chladnějc, ale jinak parádička. Do odpoledních hodin, konkrétně do 17.30, kdy se ozval ex. 

Při neděli se opět otevřela otázka střídavé péče o Dejva s mým ex. Ač jsme byli domluveni na osobní schůzku, zavolal. A že nemá čas a jak to tedy je.

„Máš ty papíry? Máš tu dohodu?", začal zpříma.

„Nemám a pojďme to někam probrat," zněla moje odpověď.

„Nemám čas. Slíbila, že to nachystáš! Tak co to má, zas, kurva, znamenat??", začal výrazně zvyšovat hlas.

„Poradila jsem se s právníkem a prostě s dohodou souhlasit nebudu. Ale klidně si podej žalobu, nebo návrh na snížení alimentů."

Z 800,- Kč:-) cha to bych chtěla vidět, který soud by na to přistoupil.

Nabídla jsem ruku ke smíru:

„Hele, necháme to tak, jak to je. Může k tobě, kdykoliv chce, nikdy jsem mu ve styku s tebou nebránila a z těch tvejch aláčů pokryju stejně tak jídlo ve školní jídelně a s bídou dojíždění."

Tak pak jsem se dozvěděla, že na Dejva kašlu. A prý podívej se, jak vypadá! Jak? No, jen se na něj podívej! Ale di ty. Má všechno, co potřebuje, i docela hodně navíc, chodí oblíkaný líp, jak ty, dobře se učí, nefláká se, není problémový, krásně kreslí, učí se cizí jazyky... (BTW: ex ho chtěl nechat rýsovat nějaké důležité rysy v maringotce:-), kde dlel na rybách).

„Jsi sketa, ta největší bestie, kterou jsem kdy potkal! Počkej, já z tebe udělám takovou ludru, že ti ho vezmou!! A víš, proč se s tebou nesejdu? Páč bych tě musel ZABÍT!!", zaúpěl a třískl telefonem.

Tak nevím. Nevím, co dělám špatně. Nedělám mu naschvály, ten člověk pro mě vždycky zůstane otcem mého dítěte, nic víc, nic míň. Chtěla jsem po něm vždycky jen to, na co měl nárok Dejv a ex mi občas vyšel vstříc, občas se mnou zase hezky vydrbal. Soudem je ale stanovené pouze výživné, jinak je to na jeho dobré vůli. Chápu. Nikdy jsem nežádala o zvýšení alimentů, i když jeho aktuální částka je vzhledem k oprávněným potřebám dítěte víceméně směšná. Docela dobře vycházím s jeho novou manželkou, ale o našem vzájemném vztahu se to říct nedá. Nebo máme opravdu tak nepřekonatelné komunikační problémy. Dneska nechápu (a asi ani on), jak jsme spolu vůbec kdy mohli žít.

No. Tak taková to byla hezká neděle...

STŘÍDAVÁ PÉČE

Tak jsem si říkala, jaký má můj ex zájem o Dejva, když pořád usiluje o střídavou výchovu.

Dejv má věk, ve kterém potřebuje chlapskou ruku, takže i když jsem se tomu dřív bránila, nakonec jsem usoudila, že by to nebylo pro Dejva tak špatné. A můj ex, jak jindy nevolá, se ozval a popoháněl k činu. Prý ať dám dohromady tu dohodu a podepíšem to a už to bude v rychtyku.

A já hloupá už chystala dohodu... ale ještě předtím jsem se rozhodla zavolat právníkovi.

Tomu právníkovi, co jsem ho před lety při rozvodu nějak obešla s majetkovou dohodou a kupní smlouvou na byt. A tak nějak jsem si nevšimla, že budu platit daň z převodu nemovitostí, ač jsem za byt stržila jednu kovovou minci. Prosila jsem ex o úhradu poloviny daně a on se mi vysmál. Takže jsem kvůli svojí blbosti zacálovala sedm litrů daň, bydlím v krcálku 37 m2 a můj ex zůstal v třípokojáku v lukrativní části města.

Dnešní telefonát s právníkem mi otevřel oči.

Důrazně mě varoval před uzavíráním dohody o střídavé péči s ex. Dneska nad ním visí Damoklův meč - musí platit alimenty osm stovek měsíčně. Směšné!! I když jsem o zvýšení mockrát uvažovala, zatím jsem žalobu k soudu nikdy nepodala. Šest let už platí osm stováků. A i to je mu zatěžko. Tak mu si někdo poradil, jak na mě:

V první fázi nebude platit nic, ve střídavé péči nula od nuly pojde, čili si nebudem vzájemně platit žádné výživné. Jenže on si najednou uvědomí, že má doma další vyživovací povinnost a taky manželku, co nepracuje a jemu se taky vlastně nechce... tak půjde cestou nejmenšího odporu a soud mu dá za pravdu. Mě stanoví pár tácků výživné, páč on nebude takový dobrák jako já, která hledím na to, že se s Dejvem špatně nemáme a víc peněz jsem od něj za šest let nechtěla. Potom dojde k tomu, že Dejv bude stejně věčně doma, páč ho to u ex moc nebaví a já budu namydlená. Jedny prachy padnou doma a druhé v rodině ex. Ideální kombinace:-(.

Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam. Žádná dohoda nebude a žádná střídavá výchova taky ne. Alespoň ne dobrovolnou cestou. Nakonec o co jde? Dejvovi nebráním ve styku s ním, může tam, kdykoliv se mu zachce. Nebo jestli si ex myslí, že soudce jeho případnou žalobu na střídavou péči schválí, když je tři týdny z měsíce mimo domov...

NĚCO NOVÉHO NA OBZORU

Zkoumám potenciální rodící se vztah s Honzíkem.

Seznámila jsem se s ním před měsícem na zahradní párty, která se zvrhla spíš v pěknou pařbu, končící ráno druhého dne po vzoru Kocábova songu, jen místo cizí ženy v cizím pokoji se tam vyskytl chlap. Následkem čehož jsem prožívala v několika následujících dnech těžký duševní očistec...

Nicméně Honzík se mi ozýval, ozývá a už jsme se od inkriminované události několikrát sešli. Zjistila jsem, že je fajn, že je s ním sranda, což potřebuju, navíc je na tom s intelektem zhruba jako já, takže si rozumíme. Je vysoký, pohledný a má sílu! A je single! Akorát... je zase o něco mladší. Ale nevypadá tak, páč jsem Haně onehdá ukazovala jeho fotku se záludnou otázkou, kolik by mu tak asi mohlo být let... zajásala jsem! Prý vypadá jako zachovalý čtyřicátník! No to jsem mu nemohla ani říct, páč to pak vypadá o pěkných deset let starší jako já! Má docela náročnou práci a je zavilý tenista, což výrazně eliminuje čas, který bychom mohli v budoucnu spolu trávit. Zatím to neshledávám jako nevýhodu, páč i já mám své práce, povinností i zájmů docela dost, takže se mi to hodí do krámu. Ale už se trošku zadrápkoval... hodně často na něj myslím a taky se mi zasteskne.

Horší bude, jestli spolu může vyjít střelec se štírem... Většinou se dočítám, že jsou to dva kohouti na bojišti. Ale cosi nadějného jsem přece jen našla.

Střelec se štírem jsou pro sebe navzájem hodně přitažliví. To souhlasí, páč jinak bych netrpěla v počátku těma duševníma krámama :-).

Oba mají prudký temperament, který je spojuje i rozděluje. Ano? No to se máme na co těšit! Zatím nás jenom spojil.

Oba si přejí být navzájem nezávislí. Můžou spolu vycházet jedině tehdy, když budou jednat volně a svobodně. Jakmile bude chtít jeden druhého ovládat, vytratí se počáteční kouzlo i vzájemná sympatie a přestanou si rozumět. U mě za 100 bodů. U něj, pokud se mi podařilo trošku odhalit jeho osobnost, to bude podobné. Že by horoskopy nelhaly?? Navíc ta kartářka, u které jsem nedávno byla, mi takového chlapa představila ve svém výkladu.

Střelci nevadí, že se do něj Štír strefuje, je svůj a nezávislý. Přesně tak! Je mi to fuck, stejně si to nenechám líbit a oplácím mu úplně stejnou mincí. Nad našima rozhovorama pod lampou by asi mnozí kroutili hlavami.

Štír utíká, ale zakrátko se ke střelci vrací, protože ví, že patří k sobě. Oba musí chápat jeden druhého a nebýt sobečtí. Slovo nuda ti dva nikdy nepoznají. Co se mě týká, já nepoznám nudu ani bez štíra:-)

To by mohlo být zajímavé. Se štírama zkušenosti nemám, ale možná je načase, aby někdo prolomil moje osobní ledovce. A třeba se to podaří právě Honzíkovi.

Jen už žádný další PanTér! 

ZAS JEDEN DEN V HÁJI...

Dneska ráno mi nebylo do skoku. Maximálně tak k záchodové míse:-).

Včera odpoledne mi pípla textovka a ohlásil se Marián, na zpáteční cestě ze služebky. Prý na kafíčko... Na oslavu našeho setkání jsme dali pár drinků, čímž bylo pokračování jeho cesty domů znemožněno a on byl nucen ubytovat se v místním luxusním zájezdním hostinci. Seznámila jsem ho s Janou a vypadalo to na spanilou pondělní jízdu. Ale chyba lávky:-).

Pobavil nás snad jen taxikář, co nás vezl do lokálu a cestou nám líčil své zážitky z Barcelony. Úplně živě jsme si ho představili ve slipech, v kterých tam prý jezdil a jak po něm toužil každý gay, co prý tam stojí na každém rohu:-). K tomu nám pouštěl nějakou operu...  a hulákal a řízení se moc nevěnoval, tak jsme všichni brzdili nohama i očima, když nestíhal zastavit na červenou na křižovatce... naštěstí jsme ji prolítli bez úhony...

Jinak jsme moc zábavy neužili, páč Jana řešila pořád zásadní problémy se synem, mě dožral pitomýma textovkama Honzík a Marián se zaobíral zítřejší zahraniční delegací, která ho měla navštívit a taky situací u něj doma, když se toho dne měl vrátit a nevrátil se...  Ze zoufalství jsem vypila jsem asi šest piv, což je můj rekord, nadlabala se při půlnoci grilovaného kolena  a odtáhla se tmou jak ten vlk co všechno všem sežral a ve finále prasknul:-).

Po napolo probdělé noci ve společnosti podivných břišních pochodů jsem se ráno vyštrachala do práce. Včera jsem uléhala ještě jako docela normální, ráno vstal místo mě totálně nemožný člověk.Ještě, že nehořel žádný termín, protože bych ho dneska zcela jistě prošvihla....