SMRT POD MAGNÓLIÍ

Pochmurný příběh jednoho muže a jednoho vánočního kapra. Přecitlivělým osobám zapovězeno.

Pan Dešťovka si šel den před Štědrým dnem zakoupit kapra. Po městě je rozhozeno mnoho stánků, chtivý kupující si může vybrat i bez fronty kapřího masa, co hrdlo ráčí. Pan Dešťovka je po ránu nevrlý a rozhodne si kapří mls zakoupit u nebližšího stánku. Dva mohutní chlapi u kádě zaloví a vytáhnou výstavní kousek.

„Hm hm, tak chlapi a eště mi ho zabijte, ať se s tím doma nemusím crcat"!, prohodí pan Dešťovka.

„Kdeže loňské sněhy jsou pane," směje se jeden z chasníků. „Ryby nezabíjíme! Chybí nám k tomu zástěna, aby ta vražda zůstala skryta lidským zrakům, dále odtokový kanálek na krev a přívod vody!".

Dešťovkovi spadla čelist. Co teď? Sic je rybář, ale na kilnutí čtyřkilového vánočního macka věru nemá náladu.

„Haló, pane!", ozvalo se tiše vedle něj.

Otočil se za hlasem. Za budkou s kapry se krčil malý špinavý mužík se zažloutlým plnovousem, ve kterém měl někde zastrčený dýmající čibuk. „Já vám toho kapra zabiju!"

Hoho. Potěšen náhlou lidskostí na rozdíl od dvou nevstřícných týpků se pan Dešťovka usmál pod fousy. Bude ušetřen vraždy v předvečer svátečního dne.

„Kolik za to berete?", ptá se a vytahuje z igelitky šupináče. „Kolik kdo dá," sípe mužík, „někdo nedá nic!" Pan Dešťovka zaloví v kapse a hrst drobných mění majitele. Tu máte, ať se na vánoce pomějete!

„Tak pojď!" promlouvá laskavě mužík k rybě. Z druhé kapsy vytahuje rezavý nožík, rybičku. Vykročí směrem k nedaleké magnólii. Pod ní je široký betonový obrubník. A na něm šupináč nalezne svou smrt. Dešťovka neveřícně zírá, jak stařík čile rybu píchne a snad hned začíná kuchat... je ten tvor vůbec mrtvý? Najednou zapochybuje o správnosti svého rozhodnutí svěřit osud kapra do těchto rukou. Ale už je pozdě. Drobný deštík smývá stopy nedávného hrdelního činu. Mužík čistí své nářadí, aby bylo připraveno k dalšímu činu. Zapíchne nožík do hlíny až po střenku a pak si ho dočistí o špinavé manšestráky...

Pan Dešťovka jde domů a v igelitce si nese kapra k štědrovečerní večeři. Najednou nemá ani radost... doma dá šupináče do vany, aby se z něj spláchla krev. Po půlhodině se divné zvuky  linou prázdným bytem. Sákryš, co to tady pořád bouchá? Pátrá Dešťovka po původu neobvyklého zvuku a vypátrá ho v koupelně. Kapřík, co měl být dávno v rybím nebi, ve vaně divoce tluče ocasem.

A smutný pan Dešťovka se zapřísahal, že kapra si už vždycky zabije radši sám...