A JAKÉ ŽE BYLY VÁNOCE?

Inu, svátky obžerství lidí i psů, které se ukázalo být jako velké drámo.

V pátek jsem byla v kolbence, takže čoklovou měl na starosti celý den mladý chemik. Byl si se svým otcem vybírat nový mobil (už asi desátý za svou kariéru) a když přišel, byl tak zaujat novým výkřikem techniky, že si otevřel dva čokoládové adventní kalendáře, které dostal na mikuláše a začal se cpát. Páč po mě je milovníkem zvířat, psí oči čoklové, která ucítila kakaové boby, ho nenechaly chladným, tak se s ní o miniatury mikulášů a sobíků spravedlivě podělil.

Přišla jsem z kolbenky a v kuchyni vidím úkaz neobvyklý. Čoklová sedí u prázdné misky s vodou a prosebně na mě kouká. Chemika zdrbu, že psovi ani vody nedá a dám jí plnou misku. Poškrábu ji za ušima a jdu si po svým. Za chvíli cosi slyším.. čoklová háže grcku na svou novou dečku! No do pr..!! Jdu se mrknout na misku s vodou a ona je prázdná! Ten blbý pes vypil celou misku vody a teď je jí z toho šoufl. Jenže čoklová stojí za mnou a chce zase pít... to už se mi nezdálo i udeřila jsem na chemika, jestli něco nesežrala, po čem by byla velká žízeň. Tak prý nic! Ale na chodbě jsem viděla coby tříděný odpad dva vyloupané advenťáky, takže mi došlo, čím asi psa krmil!

Rychle jsem projela internet a hledala, co se psem může udělat čokoláda. Pes prý může na čokoládu i pojít! Proč jsi jí dával tu čokoládu? Řvu na chemika. Já jsem nevěděl, že čokoládu nesmí! Řve on na mě.

Na netu čtu, že první pomoc při psí otravě je podání živočišného uhlí.

Chemik se snaží do psa nacpat čtvrt tablety, ale dosáhne akorát toho, že pes má umouněné fousy a čumák a chemikova nová sváteční košile vypadá jak po vyfárání ze šachty;-). Pes prchá pod stůl a za fotelku, kde, jak jsem zjistila až včera, průběžně bleje;-). Volám pět minut před skončením ordinační doby na veterinu a veterinář moudře dí, že čokoláda nevadí, pokud jí není hodně. A kolik je hodně? Na tříkilového psa? Ptám se já. Neví. A kolik toho sežrala fenečka? Ptá se on. To nevím zase já. Chemik nejdřív říkal tři kousky, pak přidal další tři a pak už radši tvrdil, že neví. Tak veterinář svolil, ať čoklovou donesem, že na ni mrkne. Chemik pádí, páč svědomí ho žere. Čoklová dostane tři injekce a cosi kašovitého, co jí nechutná, stříkačkou do krku a nese se domů. A jak  to s ní vypadá, pane doktore? Bude to dobrý? Veterinář lakonicky pronese: snad ještě není pozdě! To mě ovšem uklidnil;-). Bohužel, večer se projevil další stupeň otravy přesně podle encyklopedie. Čoklová začala lítat jak střelená, zrychlil se jí dech a hercna jí mlátila, že se jí třepalo celé tělo. Nežrala nic, jenom pila a blila. Zdálo se, že pes nejen, že nevydrží do švestek, ale nedožije ani do štědrého dne. Večer unaveně ulehla a nevypadala vůbec dobře...

Ráno hledám psa a v pelechu není, nikde není. Pomýšlím na nejhorší... ale čoklová má evidentně tuhý kořínek;-). Nacházím ji v kuchyni u svátečního stolu, jak ve hnízdí mojemu tatovi na klíně a on ji krmí vánočkou! A čoklová dělá jakoby nic a mazaně na mě mrká;-).

„Tato! To je tady jako co za interhotel?? Včera byla na smrt a ty jí dáváš vánočku?"

Tata se usmívá a hladí čoklovou po hlávce, „a co by si nedala? Dyť je jak lunt, je chudinka v rekonvalescenci a potřebuje výživu!".

A pak to má se psí disciplínou nějak vypadat;-). No eště že jsou vánoce jenom jednou do roka!