KDYŽ SE KRÁTÍ DEN I ŽÍLY

Dny se krátí a noci dlouží. Vstávám už za šera a než se trošku rozkoukám, nevidím nic, což je někdy spíše výhoda;-). Dneska jsem se do šera vyštrachala z fotelky s nejasným pocitem, že něco není v pořádku. On můj tata říká, že když se ráno vzbudíš a něco tě bolí, žiješ:-).

Chtěla jsem se po probuzení malinko protáhnout, přitom vdechnout omamný smrad ze startky, stoupající skrz otevřenou ventilačku z nižších pater, a pak se ještě zavrtat na chvilku do deky... a místo krásného ranního protahování jsem při jemném náznaku pohybu zařvala jak tygr. V levé ruce mě příšerně bodlo. Mrknu na to... ruka kolem lokte a hlavně nad ním opuchlá jak olgoj chorchoj! Natáhnout ji? Zhola nemožné. Drahá přítelkyně, máš docvičeno.

Musím se teda pochválit. V úterý jsem dostala pozvání do posilovny. Protáhnem si tělo, zpevníme faldíky a zadáčo! Máme totiž permanentku a její platnost brzy vyprchá! Ovšem - to byla výzva!

Snažím se tak nějak dostat do lepší figury a možnosti jsou nepřeberné. Ale posilovna? To tu ještě nebylo. A co víš? Třeba je to to pravé! Zajásala jsem. Jen aby tam nebylo moc lidí, zrovna jsem nebyla zvědavá na to, aby mě tam někdo okukoval, že činku třeba držím jak prase kost:-). A taky ve mně hlodala malinká obava, abych nedopadla jak Simona v nekonečném seriálu Ulice, když se rozhodla v posilovně hubnout. Zrychtovaná na týden. Ale obavy byly zbytečné, páč trošku se tak nějak zpevňuju občas sama, takže mi to šlo parádně.

„Nemáš to moc těžké?", tázal se starostlivě Radim, když viděl kolik mám na stroji nahozených kil.
„Co? Těžké? Klidně přidej," chvástala jsem se.

Támhle jsem pošimrala bicepsa, támhle tricepsa, příčné i šikmé svaly na břiše, nějaké ty na nohách a zádech... uf. Byla jsem po cvičení tak zdravě unavená a cítila jsem se skvěle! A že pudu co nejdřív znovu.

Ve středu na těch houbách jsem svaly malinko cítila. Včera jsem je cítila víc. A dneska jsou už i vidět. Akorát ne tak, jak jsem si přála, ale prostě mi opuchla levá ruka. Kousek pod loktem to začíná a končí zasejc kousek nad loktem. Loket se zdá být v kopru... Ruka nejde natáhnout ani s fest zaťatýma zubama. Jako by mě tam něco drželo a nechtělo pustit. Eště že jsem pravák a rukama se neživím. V těchto dnech bych si nevydělala ani na slanou vodu:-(. 

Když vám někdo řekne: aby se ti náhodou nezkrátily žíly!, páč jste líní jak vši, nebo se práce a fyzické námahy obáváte, pak vězte, že se bojíte oprávněně.

Mě se totiž už asi zkrátily.