DALŠÍ CHROBAVÝ

Chrobavý je u nás takové líbezné přízvisko pro maroda;-).

Čoklová se pomalu zotavuje z přiotráveného stavu.

Na doporučení veterináře jí musím mixovat vývar z kuřecí nohy, mrkve a rýže. Do toho kápnout antibiotika. Čuchla k misce z velké dálky, stáhla nohy mezi ocas a zalezla do pelechu. Zdá se, že radši pojde hlady, než by oranžový humáč do sebe dostala (možná jí to připomíná to, co z ní před pár dny vycházelo druhým koncem;-). Ale když jsem si včera na oběd vychutnávala křehoučké kuřecí masíčko na čínský způsob, dělala zpod stolu psí oči a vydávala zvuky, aby na sebe upozornila a já bych jí pod stůl něco hodila. Leskoun má ovšem smůlu, páč si nehodlám zadělat na další výdaje veterináři.

Aby toho nebylo málo, chemik si pár dní stěžoval, že ho pobolívá v krku. Teplota žádná, tady nejde o život, takže nejde o nic, jsem si řekla. Dostal ode mě, domácího lékaře, modafen a nějaké cucavé tablety. Večer přišel s tím, že mu zaléhá v uchu a tak domácí lékař doléčil a ráno bylo třeba navštívit příslušná místa. Od doktora dorazil s diagnózou hnisavá angína, lezoucí (všimni si, Kamio:-) do ucha!

Měl jet na prázdniny na týden k dědovi. Nejede nikam, bude opět dlít doma, buďto v posteli a po úpravě zdravotního stavu u kompu.

Krátkodobým výzkumem jsem zjistila, že mladý chemik má relativně odolný organismus. Jen tehdy, když má někam jet, kam se mu příliš nechce, se jeho imunitní systém vzbouří a přihraje mu nějakou tu chorobu, při jejímž léčení se nesmí z domu na krok:-).

A protože není krb bez ohně, není ani chemikova choroba bez kérování jeho otce, tedy mého ex.

Měla jsem pěkný, povzbudivý telefon.

CRRRRRRRRRRRRRR! 

Na displeji vidím EX:

"Ahoj," zdravím zvesela, s vědomím, že se to má.

"Jak ahoj, kurva? To si matka? Ty děcko necháš ohluchnout? Když si týden stěžuje, že ho bolí v uchu!! Já tě mít u sebe, roztrhnu tě napůl!" hulákal na druhém konc.

"Cože??", nevěřila jsem vlastním uším. "Co mi to tady vykládáš? Koho bolí týden v uchu?? Že o tom nic nevím? DAVIDE!!!!"

"Co je? Já jsem nic takového neříkal!" mává chemik rukama. 

"No počkej!" vibruje mi v ruce telefon, "pošlu na tebe sociálku!"

E? zůstala jsem jako Lotova žena...

Nestihla jsem telefon včas odhodit někam hodně daleko, tak jsem si ještě vyslechla pár obvinění a nadávek, které na mě v rychlém sledu vypálil. Snažila jsem se proti nim nějak ohradit a říct mu, že nemá pravdu... nezájem! Nenechal mě ani domluvit.   

"Nelži! Pošlu na tebe tu sociálku! Krávo ......... (následovalo nereprodukovatelné přídavné jméno;-).

"A víš ty co?," najednou mě osvítilo, "běž do háje." Položila jsem mu telefon. Že já se s ním vůbec bavila... Jakobych nevěděla, že když mu něco v hlavě uzraje, nedá si to vzít. Že jeho konstrukce jsou vratké a není na nich zbla pravdy, si nikdy nepřipustí. Protože to prostě vidí jinak. Má svou pravdu. A taky chování řeznického psa:-(.

Jsem neskonale šťastná, že jsem před několika lety ukončila soužití s tímto člověkem. Nejradši bych si dala pár facek za to, že jsem s ním vůbec byla. Ale mám Davida. A za toho, i když je někdy piják mojí krve, jsem moc šťastná. A díky Bohu, ten není po svém otci.

Zatím...