VÝLET NA HELFŠTÝN

Po několika dnech únavy jsem se pomalu zbleskovala, páč mi začala dovolená, takže už bylo načase.

Neděle byla ve znamení výletu na kole. Původní plán zněl: do Přerova po krásné rovné cyklostezce, se zastávkama na pivko a třeba rybku. Hned po ránu byl pěkný hic a tak se nám asi zavařily mozky, páč jsme zvolili cestu tam jinudy a to přes les. Lesík. Kopeček. Kopec. Jediná výhoda této cesty byla, že v lese byl stín. Kromě stínu pak prudké stoupání a houfy komárů. Žrali jak by si týden necucli. Kondička se mi sice potom, co hlavní náplní mého volného času není brouzdání na netu, četba knih a ležing na otománu výrazně zlepšila, leč do toho prudkého kopce jsem stejně nevyjela, ač půjčený bajk byl skvělý a oproti tomu, co mi vloni učorovali na pavlači, jízda na něm o hodně méně namáhavá. Chvílemi jsem se teda plazila při kole.

Ovšem z kopce jsem sjela s grácií a o několik desítek komářích bodanců bohatší.

Lesní cesta nás dovedla do Týna pod Helfštýnem a tam proběhla blesková změna plánu. Místo pohodové cyklostezky jsme se vyškrábali s kolama na hrad. Námaha stála za to. Z věže hradu byl parádní výhled do dalekého okolí, prohlídka hradu impozantní a taky nám zahrál středověké písně soubor flétnistek v dobových kostýmech, ve kterých bych se v tom hicu fakt nechtěla promenádovat ani v chladné hladomorně.

Do Přerova jsme tentokrát nedojeli. Zato jsme objevili krásy středověkého hradu, v podhradí si dali točené pivo, cestou poshazovali pár žňovek ze stromů, které jsou dodnes v ledičce, páč je nikdo nechce jíst, taky jsme objevili parádní cyklostezku s malou koncentrací lidu na inlajnech (oproti Oseku, kde je to casto hlava na hlave) a prach z cesty smyli v dvaceticentimetrové hloubce mimořádně čisté řeky Bečvy.

Kdo na Helfštýně nebyl a nemá to daleko - určitě si nenechejte ujít!