Jsem soutěživý týpek. Pravda, málo vyhrávám, ale když už se občas zadaří, radost je veliká, i když výhra většinou za moc nestojí.
Coby dítě školou povinné jsem vyhrála vánoční baňky, pak se mi podařilo pár vychytaných kousků, jako třeba otvírák na pivo a triko s logem pivovaru. Vrchol úspěchu byl loňský ples, kde jsme vyhráli v tombole nějaké hebla na bicykl a taky triko a šiltovku.
Mám taky ráda jogurty.
A když jsem někde uhlídla, že po zaslání kódů z jogurtových kelímků můžu vyhrát veliký luxusní ručník a třeba i několik, neváhala jsem ani na moment, i když výbavu nepotřebuju;-).
Halda jogurtů v ledničce rostla a já jsem je statečně všechny postupně sežrala. Nebyl čas na prostoje, páč soutěž byla časově omezena, a sázela jsem na net kódy jeden za druhým. Tedy, ne, že by dycky ten kód byl čitelný. Když už byl čitelný, zase často neprošel ověřovací kód. Při pátém pokusu už to většinou vyšlo. Šlendryján. Mockrát jsem s tím chtěla šlehnout, ale ten ručník se mi tak líbil... I vytrvala jsem.
Při požadovaném počtu bodů jsem si svou jistou výhru objednala, ale jogurty nosila z krámu dál. I když mi z nich už bylo občas docela šoufl, zařekla jsem se, že eště dám jeden ručník, ať to stojí za to.
A jak tak plním slib sobě daný a občas zabrousím na net s tím kódem, najednou zjistím, že zásoba ručníků je fuč! Kuwa! No, naštěstí tam mají eště tašku, jenže za ni chcou o 20 bodů víc! Do konce srpna!! Přemýšlím, na co mi bude zelená taška s logem patrně samotné jogurtářské firmy... no na co, na hovno, ale když už mám těch bodů 20 a doma eště plnou ledničku jogurtů, tak bude doma o tašku víc, no.
Včera mi přišel poštou balíček.
Tušila jsem, že přišla odměna za mé jogurtové utrpení.
Balíček jsem dychtivě otevřela, celá nažhavená na ten krásný dar.
No. Tak vážení. Kdo soutěžil také v této nejmenované soutěži a dosud svou výhru nedostal, jásejte. Neb to, co mi přišlo jako poděkování za mou přízeň, mě teda rozhodně nepřesvědčilo o tom, že by si mé přízně někdo v jogurtárně nějak echt považoval. Mizerný řídký hadr našedlé barvy s jakýmsi pavzorem, který se ani vzdáleně nepodobal tomu, co měli vystavaný na netu. Spíš mi to mírně připomnělo již několikrát opraný dlouho používáný hadr na podlahu...
Tak. A tašku nechci. Nejen, že ten první dar mi vzal chuť do jakýchsi blbých soutěží. Vzal mi chuť i na ten jogurt. A navíc, když jsem včera chtěla nasázet na netu další kódy, tak mi to asi patnáctkrát reloudovalo a že furt dokola to mám prej blbě opsaný čísla!!! Snad eště přečtu číslo ne??
To je akorát na nasrání. A pak má mít člověk dobré zažívání!
To je sprostý!:-(
OdpovědětVymazatAla baňkama mi mi udělala radost, to už sem dlouho neslyšela:-))
vim o cem mluvis. ja si vyjogurtovala tu tasku, rucniku mame plnou skrin. tak... taky me trocha zklamala kdyz prisla, ale na plaz na mokry plavky bude dobra (je takova... gumova). akorat to debilni logo tam je, pocitala jsem, ze ho odparu, ale je tam natisteny, svina jedna!
OdpovědětVymazatJako vždy napínavé až do konce! Já bych do tohohle ale nešla, myslím že bych měla z té jednostranné strAvy permanentní sračku :))!
OdpovědětVymazatJogurty tak nějak nesmim, takže tahle soutěž šla mimo mě, jinak si ráda zasoutěžím... Naposled jsme někdy loni posílali vnitřky z pivních zátek (to pivo roznáší takovej ten vrchní, co je nějakej divnej)... Poslala jsem já, Ještěrkář, kolega z práce... A nepřišel nám ani jednomu ani koš na houby, ani nožík, ani omluva... No nasrali mě.
OdpovědětVymazatJá si jednou na soutěži vytancovala světýlko - takovou zástrčku rovnou do zásuvky, na které se měnily tři barevná plastová stínítka. :) Soutěže se zasílámín čehokoli kamkoli mě nechávají chladnou. :)
OdpovědětVymazatale v posledni dobe jsem se doslechla o dvou pripadech, kdy lidi vyhrali zajezd do USA. jednou za hrebicky do rakvicky, podruhe za kafovani. to me povzbudilo a soutezim dal! i kdyz je to, pravda, uz nejakych par let;-)
OdpovědětVymazat