PRÁZDNINY JSOU PERFEKTNÍ VĚC

Hlavně, když je třicet ve stínu a nachcípaný člověk chodí do kolbenky a má ještě na krku psa a další povinnosti jako třeba sklízení dřeva u starých rodičů. A členství ve společenství vlastníků jednotek na pavlačáku s neustále otravujícíma spolubydlícíma. Někde v přízemí cigány, co umí zázraky. Z tříčlenné rodiny se během července pomnožili na dvanáctičlennou a troje husle. Ladičku bohužel někde potratili.

A taky tehdy, když chemik odcestoval do Prahy, údajně si hledat brigádu a všechno to doma zůstalo na mě.

Chemikova představa brigády je, že brigáda se najde sama a brigádnická práce se i sama provede. Jak jinak si vysvětlit, že v hlavním městě příležitostí dlí již týden a dosud na žádnou brigádu nenarazil. Jistě, jedním z možných vysvětlení je ekonomická krize, která maže brigádnická místa. Druhým (a reálnějším) vysvětlením je, že chemik si do Prahy prostě jel povyrazit. Vzal si bakšiš, co dostal na osmnácté narozeniny, sbalil pár hader a enom dym. Neozývá se. Proč by se taky ozýval, dyk je plnoletý! Když mu volám, před jedenáctou nemám šanci. Bláhově jsem si myslela, že třeba už někde zařezává. A nemýlila jsem se. Jo, zařezává. Jenže v pelechu. Patrně chodí spát za svítání a pak celé dopoledne prochrápe. Vtloukala jsem mu do hlavy, že tam jede peníze vydělávat, nikoliv utrácet to málo, co má. Všechno chápal do té doby, než tam zapustil kořen. Za chvíli nebude mít nic, ale domů prý nepude, jak mi dneska v poledne sdělil ochrápaným hlasem...

Aby toho nebylo málo, je přede mnou výhled akutního chirurgického zákroku a následné více jak měsíční rekonvalescence s výrazným omezením trávení volného času.

Tak to jsou pak prázdniny fajn.