AKČNÍ HRDINKA

Z dlouhého období jakéhosi nicnedělání a mimopracovní nudy jsem rovnýma nohama skočila do úplně jiného extrému.

V pátek jsem dostala lákavou nabídku k projížďce na přehradě na katamaránu.

Sotva jsem přemohla první nápor hrůzy, bo plavu jenom kam dosáhnu a při křižování obrovské hladiny přehrady s hloubkou kolem padesáti metrů se na to sotva můžu spolehnout, přišla další jobovka. Prý pojedem jachtařské závody! Já, která jsem do pátku nevěděla vůbec nic o jachtingu, mám jet závody! Dostala jsem k rychlému prostudování knihu o základech jachtingu, ale při pasáži o tom, jak je při převržení katamaránu nutné jednat velmi rychle, aby se nestal velký průser, jsem studium vzdala a naučila se aspoň dračí smyčku, abych byla aspoň k něčemu a mohla v případě nouze plavidlo uvázat;-).

V sobotu po ránu se vyjelo na přehradu. Nevím, zda do způsobil můj šílený výraz, ale nakonec jsme závody nejeli (ač bychom pravděpodobně zvítězili, páč v kategorii katamarán dorazilo pouze jedno plavidlo a to naše). Jeli jsme se jenom tak projet. Moc to nefoukalo, takže jsme častějc spíš stáli, ale bylo nádherné počasí a nakonec mě to plachtění nadchlo. Zaujala jsem funkci kosatníka a naučila se aspoň přehazovat plachtu. Dobrý základ pro dny příští;-).

A tento týden mám dovolenou a včera bylo zase nádherně...  Zase jsme byli na přehradě a tentokrát čistili loď. Odvážila jsem se do vody a zaplavala jsem na mělčině (jsem si myslela) a pak se dozvěděla, že pode mnou bylo pět metrů... inu, lepší je nevědět, to se pak překonávám.  Pak jsme si půjčili od známého majitele půjčovny loděk veslici. Dostala jsem do rukou vesla a měla předvést, co dokážu. Předvedla jsem se dokonale, páč jsem neomylně zamířila nejprve na příď zakotvené jachty a pak dlouhýma tempama přímo do vrbiček;-). Zachránil nás až loďkař, kterému přišli zákazníci, takže jsme se rychle museli vrátit. Já, co se nikdy neopálím, jsem si spálila ramena, kousek břicha a taky nohy. A stal se zázrak: ač jsem při opalování ležela na zádech, mám právě ty záda spálené...

Navečer jsme vyrazili na hodinku na brusle. Pro tuto příležitost jsem si oblékla svůj nový sportovní obleček, páč už můžu, už nedělám  na inlajnech ostudu;-).

Takže? Jsem docela vyřízená. Z kancelářské krysy akční hrdinka.  

Sledování televize je pro mě velkým svátkem (naposledy jsem viděla Trosečníka a to ze zcela zřejmých důvodů, abych něco pochytila ze života na pobřeží). Už nečtu ani noviny. Knížky si schovám na důchod. Stejně tak případné štrikování a jiné domácí práce. Jsem totiž pořád někde v čudu a všechny tyhle věci jdou mimo mě. Nestíhám. Na net se mrknu dvakrát denně. A bloguju šafránově. Sorry. Sbírám síly na windsurfing;-).

A k tomu ještě zbytek mateřských starostí... Dneska jsme i s chemikem vyrazili na nákupy. Paráda. Nekoupili jsme nic, páč Chemik nic nechtěl a co chtěl, jako třeba PSP to jsem mu zas nechtěla koupit já. Tak si k těm penězům, co jsem mu poslala na účet, vybral aspoň triko. Cesta do Ostravy se opravdu vyplatila;-).

BTW: Dneska Chemik dosáhl plnoletosti. Už to není můj malý hošík.. chystal se slavit, ale nikdo za ním nepřijel. Žádná kalba na osmnácté narozeniny.. někdy jsou lepčí skuteční kámoši, než ti virtuální, z jiných měst a zemí... bylo mi ho tak nějak líto... tak jsem za ním přijela domů, z kama jsem se právě kvůli plánované kalbě odlifrovala  a dáme si spolu metaxu, co dostal jako prezent. 

Tak Dejve, všecko nejlepší!:-)