neděle 17. května 2009

VÍKEND S MARCELOU

Páč je třeba rozvíjet kamarádské vztahy krizi navzdory, tak na školním sraze před 14 dny bylo ujednáno, že tento víkend mě a ségru poctí návštěvou spolužačka Marcela z Orlové.

V pátek jsem ji i s čoklovou vyhlížela na autobusáku.

Bylo už navečer a šero, takže kochat se přírodou nebylo možné a  nejlepší možnost, jak strávit páteční večer, byl zalézt do některé z místních hospod. Chtěla jsem jí ukázat něco spešl, tak jsem ji zavedla do místního rodinného pivovaru. Neodolali jsme višňovému pivu a zatímco Marcela si nepokrytě pochutnávala, měla jsem co dělat, abych do sebe jeden stakan toho divného moku dostala, páč jeho chuť i vůně ve mně vyvolávaly vzpomínky na doby dávno zašlé, kdy jsme v útlém věku tajně experimentovali s griotkou a čertama a pouze zmínka o nich ve mně ještě dneska vyvolává vlny žaludeční nevolnosti;-).

Druhý den jsme vyrazily do města nakoupit suvenýry z cest. Marcela chtěla koupit něco pro své dvě holky, tak jsme v krámku s hračkami zakoupily svíčku a zvonek s logem města. Krám už je skoro vykoupen, páč odtud pravidelně odebírám suvenýry pro své návštěvy z cizích měst a zemí;-). Prodává tam svalnatý mladík, co nikdy nešetří chválou na krásu žen a rychlost koní;-). Prý: takové ženy a tolik elegance!, rozplýval se. Máte nádherné postavy!, pěl na nás ódy. Chtělo se mi smát, tak jsem chytla Marcelu pod křídlo a mazaly jsme pryč. Ta elegance! Měla jsem na zádech batoh, vydrbané džíny a na nohách křusky. Ale chlap je sympaťák a hlavně: pokud má někdo pošramocené sebevědomí, doporučuju vřele! Ovšem, pouze asi pro baby;-).

V sobotu večer jsme přijaly pozvání na májovou veselici ve vesnici, kde bydlí ségra. Prý - půjdem dřív, tam bývá narváno, abysme si sedli! Byli jsme v hospodě první a dlouho jediní hosté. Když místní Eva s Vaškem vybalili fidlátka, začali se do hospody slézat štamgasti. Malý traktorista ve velkých gumákách, po něm místní tydýt a pak pár starších žen v domácích úborech. Hodinu po začátku akce se konečně začli pomalu dostavovat normální lidi, co se přišli pobavit a zatancovat si. Bohužel, na parket nebylo snadné se vejít, páč ho zabral pro sebe ten napoleon v holinách a s ním tam poskakoval cvok v americkém tričku. Postupem času byli oba jak moli, tak se odkymáceli na svoje místa a konečně tam zbylo něco i na nás. Naše lepé tance přilákaly pozornost místních jinochů, takže na našem stole začaly brzo přistávat berentzeny. Na pivo a beton to nebylo asi to nejlepší, tak jsme panáky podsouvali švagrovi a jeho kámošovi, co s náma seděl u stolu. Sice to nemá moc alkoholu, ale když se to pije v jakémkoliv množství... ;-). Nedopadli dobře. Na rozdíl od nás;-).

My jsem ve štyry ráno relativně střízlivé zalehly, mrkly na věštkyni v televizi, pochlamaly se lidské blbosti a šly spát. Parádní víkendík to byl. Sice jsem zase málo spala, ale zase to stálo za to! Marcela odjela domů a já doufám, že se uvidíme dřív než zase po 20 letech;-).

2 komentáře:

  1. Ahoj Lexulko, po dvou dnech duševní ochablosti jsem se připotácela sem na kus poctivé bloggerské latiny a odcházím duševně občerstvena. Jako bych tam byla rejdila s vámi! Ale chuť višňového piva si opravdu ani v největším rozletu fantazie představit nedovedu. Mně nechutná pivko normální natož nějaká extravagance :)).

    OdpovědětVymazat
  2. Berentzeny se pijou dobře, ale ne nadarmo to má po větším množství přezdívku \"dunihlav\" ;-)

    OdpovědětVymazat