NA POSLEDNÍ CHVÍLI

Dneska jsem v kolbence potila krev, páč krom normální práce jsem ještě dvě hodiny odskákla do vyučovacího procesu a pak jsem začala chystat věci na zítřejší odlet do cizích krajin. Šla jsem shánět dárky - prý by se hodilo vyšívané prostírání! Se divím, že to dneska ještě někdo chce... taky tržní poptávce odpovídala nabídka, páč žádné dečky nikde neměli, natož vyšívané. Všude samý vietnamský trhovec, ten nabídl max tak vysekávanou krajku z umělé hmoty made in china, s tou bych věru srdce cizince potěšila;-). V jakési valašské izbě se na mě štěstí usmálo, i když vamberecká krajka teda z valašska určitě nepochází;-). K tomu dva zvonky s krásným vyvedením dominanty města - zámkem, dva miniaturní pandrláky nacpané smradlavou levandulí, zato v modrotiskovém kroji a je vymalováno;-).

Spěchala jsem s úlovkem domů, že hned začnu balit, páč spát už nestihnu, když vyrážíme ve štyry ráno, ovšem sotva jsem vlezla do baráku, několik osob si vzpomnělo, že jsem ve společenství vlastníků bytových jednotek pokladníkem, čili za mnou doběhli neodkladně škemrat o bakšiš na čisticí prostředky, gumové rukavice a podobné ptákoviny a při té příležitosti si nezapomněli postěžovat, kde je zase jaký bordel a co jako s tím budem dělat. Zdrželi mě dvě hodiny!

Mezitím jsem se snažila rozpochodovat skener na mém stařičkém multifunkčním zařízení, abych do hostitelské země odeslala potvrzení od felčara, že fakt nikdo z nás nemá prasečí chřipku, což se mi nakonec podařilo, takže nás tam vpustí. Akorát doufám, že si ten mail do zítra někdo ze schránky vybere;-).

Tak se tu mějte, najsos dejos vinšuju;-).

P.S. A sotva jsem to sbalila, můžu začít znovu, páč moje letní kraťásky, šatečky a páskové boty včetně opalovacích krémů s faktorem 60 můžu nechat doma! Mrkla jsem se na forecast v Turecku na následující týden a hlásí tam 18 stupňů! Sbohem, bronzová pokožko! Vrátím se zase jako moučný červ;-).