ÚTRAPY STĚHOVÁKA

Přiznávám, je na člověku vidět, že se fyzickou prací neživí;-). Aspoň teda na mě to bylo fest poznat v neděli. 

K sebedestruktivnímu činu mě inspiroval jednak Werich s Voskovcem s přehlídkou povolání a jednak já sama, páč vim, že je život krátký a zkusit je třeba všecko;-). Maceška Violka, přítelkyně ze školních škamen, udělala v životě štěstí s fajn chlapem, s ním povila docela čerstvé robátko a teď on z velké lásky pro svou novou rodinku zakoupil hnízdečko lásky. Úkol zněl jasně: přestěhovat famíliji z bodu A do bodu B.

Je to s podivem, ale navzdory ekonomické krizi nesehnala Viola nikoho, kdo by si chtěl vydělat nějakou tu šestku stěhováním. Bylo nutné sáhnout do rezervoáru starých známých, takže svolala dohromady naši starou partičku, která už má věru dvacet let a součet věku jejích členů je téměř čtyřicetinásobkem jejich počtu;-). Toto výkonné těleso nastoupilo v sobotu dopoledne na dobrovolnou brigádu. 

Předchozí den jsem juchala na oslavě padesátin dvou kolegyň z kolbenky, a navzdory předsevzetí, že v sedm večer budu jistě doma, jsem do fotelky přibyla až v jednu v noci;-). Ráno se mi pochopitelně vůbec nechtělo z kanafasu, natož abych si natáhla staré hadry a vyrazila stěhovat. No co, slib je slib, brlala jsem si pod nos, když jsem natahovala rozdrbané kraťasy, páč se zdálo, že bude hezky teploučko. Dolezla jsem na druhý konec města, vyškrábala se do kopce, který mi dycky dává zabrat (proto tam tak nerada chodím, k Viole) a zaťukala jsem na dvéře.

Schvácená Viola mě ani nepohostila a hned mě hnala do práce. Prej nemá eště zabaleno! A to měl za tři hodky přijet stěhovák! Chtěla jsem ji zvěčnit aspoň na pár fotografiích s tématem „naposledy ve starém bytě", ala hnala mě, prý není fotogenická;-). A hybaj do práce, líná kůže! Naštěstí můj rozpis pracovních úkolů zahrnoval i vypakování ledničky a tam se za rajčatama choulily tři flašky špiritusu. Takže jsem dobrovolně k práci baliče a nosiče přibrala práci degustátora a rozlévače a u všech včetně sebe jsem dohlížela na pitný režim;-). Mimochodem, ve vybydleném kvartýru mi byla v těch trenýrkách pěkná kosa, nepomohl ani špiritus, tak jsem musela znova vysypat dva sbalené pytle, abych našla umně ukryté chlupaté sibiřky a mohla se trošku od země zahřát;-). Po šesti hodinách dřiny stěhovák konečně zabouchl dveře od náklaďáku.

BTW: kdo se někdy stěhoval - všimli jste si toho podivného úkazu, že ač máte skoro prázdný kvartýr, při stěhování dochází k rozpínání veškerého majetku? S nákladem, jak bysme stěhovali fabriku a nikoliv jeden poměrně malý 2 +1, jsme přijeli jsme na fungl nový ranč. Kurňa, vrátka se nechtěly cosik otvírat, i když Viola mačkala dálkový ovladač jak divá. To zas budou blbé kecy.. hlesla.. prý že stačí jednou! Nakonec petlice povolila a my slavnostně vjeli na nádvoří. Popadali jsme se z několika aut, a že chvíli spočnem a pokocháme se pohledem, páč tam je fest krásně. Nic! Stěhováka bylo třeba lifrovat i s autem, ať to moc nestojí, tak žádné zbytečně prostoje. Schváceně jsme Alibabův lup tahali na hrbu do prvního patra. Těch černých pytlů bylo fakt rovných 40;-).

Ale jsme dobří, páč jsme to všecko zvládli. Akorát se kdesi v autě při transportu urazil kus fungl nového stolu z měkkého dřeva, tak ten má památku na stěhování. Hlavně, že jsme obalili fóliema starou postýlku a hnusné laminové desky z knihovny;-).

Když jsme se po deseti hodinách nádenických prací konečně poskládali ke stolu s hostinou, byla jsem zralá zas tak do kanafasu, z kterého jsem se ráno stěží vyštrachala. Stěhovák ze mě asi nikdy nebude. Tak mě nějak bolely záda a taky ruky... moje poslední dva krásné nehty se někde ztratily v haldě harampádí... ale to jsou malé věci. Hlavně, že je mír! A mám dobrý pocit z dobře vykonané práce. No, od čeho jsou kamarádi? Kurňa. Musíme si pomáhat.

A už se těším na kolaudačku!