VESNICKÁ VESELICE

Letošní plesová sezona ještě neskončila, tak jsem přijala pozvání ségry na provinční ples v nedaleké vesnici.

Na přípravu jsem se tentokrát vybodla, páč jsem si myslela, že na vesnici zas tak na vzhled hledět nebudou. Že jsem to asi podcenila, mi došlo ve chvíli, když jsem si začala hodinu před plesem tvořit na hlavě jakýsi slavnostnější účes. Z namáhavé hodinové práce mi přistálo na hlavě úděsné vrabčí hnízdo a tak jsem pracně napíchané sponky zase vytáhla. Bohužel, lakem ztužené lokny se několikátým přečesáváním kamsi ztratily a výsledkem byla pevná jakoby chemlonová přílbice velmi podivného tvaru, navíc odstávající od hlavy. Vypadala jsem jako členka skupiny Boney M v dobách největší slávy. Až na barvu pokožky. Ta připomínala spíš ředitele cementárny.

S touto parádou jsem vstoupila do plesového veselí. Šeredně jsem se spletla. Na vzhled koukal každý. Pod záminkou, že se jdu ohřát na záchod (páč to byl jediný prostor, kde bylo na plese teplo), jsem si přilbici zuřivě rozčesala a byla pro změnu jak vodník z Kytice. S vodníkem se už ale dalo mezi lidi vyjít, páč takových tam bylo víc. Venku totiž lilo jak z konve.

V ceně vstupenky byla i večeře, na kterou se chodilo do jídelny, kam najednou vlezlo tak padesát lidí. Ségra doporučila, že půjdem co nejdřív, dokud tam nebude moc lidí. Jenže to si patrně řekli všichni a na nás přišla řada v půl jedenácté v noci. Hodili jsme do sebe poustevnický špíz, jelení kejtu a dančí kolínko a páč už další nenažranci klepali kloubama netrpělivě do futer dveří, bylo nám z toho nakonec docela blbě. Spravilo nás až pár becherovek a fernetů na trávení. 

K tanci a poslechu hrála opět profláknutá plesová kapela o třech členech. O jejím zpěvákovi se tradují historky, že byl kdysi z tohoto plesu vynesen nohama napřed tuhý jak štolverk a jindy si zas pletl stranu, do které se fouká do saxofonu. Tentokrát jenom zapomínal texty a občas laškovně přecházel z jedné písně do druhé, aniž by kapela změnila muziku. Každému to ale bylo jedno, hlavně, že se hrálo a na parketu se dalo trochu hýbat, i když nikoliv bez rizika, že z jedné nebo druhé strany člověk chytí jednu přes držku. Někteří tanečníci si evidentně spletli parket s bednou pro solo tanečnice a tančili jak splašení derviši. Zlatým hřebem plesu bylo vystoupení neznámého mladého tanečního tělesa. Díky, pořadatelé! Tentokrát to nebyl žádný vídeňský valčík a nad krásným modrým Dunajem. Tanečnice  zcela nespolečensky vylezly v elasťákách, hadrách ze sekáče a černošských parukách a tancovaly na směs písní včetně již zmíněných Boney M. Záchvat chytal mnohé z nás, když na parket nastoupili jejich taneční partneři. Hasič, fotbalista, kněz, vidliboy, týpek v kůži a pak taky pupkatý chlap ve slipech s indiánskou čelenkou. Rozmarně po sobě skákali a svoje tanečnice úplně ignorovali. Ovšem, byla to parádní šou, v níž, jak se ukázalo, o tanec vůbec nešlo, spíš o lascivní pohyby a poveselení přítomných plesových hostů. Mládežníci nás mile pobavili a šlo se na tombolu.

Los byl jen za pět kaček, tak jsme si jich koupili hned dvacet, i když ceny v tombole mě zase moc neuchvátily. Hlavním sponzorem byl asi místní řezník Krkovička, páč stoly se prohýbaly hlavně pod salámama. Pak tam stála pyramida z vajec (tu bych brala, páč vajec není nikdy dost), víno, různé krámy a v rohu se krčil hajzlík kombík. Byly tam taky jedny betelné fungl nové dlouhé lyže, které bych teda nechtěla ani náhodou... z dvaceti losů jsme si na osmnácti početli různé veršíky a slova útěchy, jakože vyser sa na to, příště vyhraješ, a na dvou byly ceny. Teňounký salámek zvaný pašerácké cigáro a .... kurva, lyže! Ze všech těch ptákovin zrovna lyže! To už by se hodil spíš ten hajzlík... pravda je, že jsem nedávno koketovala s myšlenkou, že bych se na staré kolena mohla naučit brázdit sněžné pláně, ale to jsem si zase nepředstavovala lyže dlouhé metr devadesát, byť švýcarské provenience.

Noční tmou se od hospody vzdalovaly postavy s lyžemi na zádech...  a opilec, co stál u zdi a cosi tam kutil s diskomfortem ve svých střevech nebo žaludku, si otřel rukou hubu a volal:

„Však si na to naskoč, né? Dyť už, do prdele, zase sněží!"