RADOSTNÁ ZPRÁVA PRO MUŽE

Předčasná výprava na krchov s každoročním účelem programově vzpomenout své blízké, co už mezi náma nejsou (i když na ně s láskou vzpomínáme i kdykoliv jindy), dopadla nevalně.

S mladým chemikem jsme nasedli do půjčeného fára a vyjeli ke krchovu. Pak jsme se stavili ještě k našim, co bydlí nedaleko, chvíli pobyli a chystali se domů.

Byla už skoro tma. Fáro čekalo na nedalekém parkovišti, spolu s dalšíma autama. Šikmo tam stál nějaký starý náklaďák, co vypadal jako šrot, co ho tam někdo záměrně upích, aby se ho zbavil. Bravurně jsem vycouvala ze svého parkovacího místa kufrem k náklaďáku. Ve stejném okamžiku vycouvalo z jiného parkovacího místa jiné auto, bleskem zařadilo rychlost a čumákem se hnalo na můj čumák. Byl tři metry ode mě a já jsem zapomněla, že je za mnou ten starý verk a ještě trošku plynu na zpátečku a jeb! Zakufrovala jsem přímo do korby toho vehiklu... kromě toho, že jsem se pěkně lekla, jsem nepěkně zaklela a vylezla z auta zjistit škodu. To se dalo čekat. Verk samozřejmě bez škrábance, zato roh kufru na mojem půjčeném autě promáčklý a sedřený lak.. no do prdele. Kdyby to bylo moje auto, eště bych do něho kopla. Ale kdyby to chytlo světlo, bylo by to horší. Ten chlap, co si tam přede mnou procvičoval řadicí páku znovu zacouval na své místo a bleskem vyjel z parkoviště pryč. A já jsem jak pes se svěšeným ocasem jela domů. A to jsem si myslela, že jsem poměrně dobrý řidič. A udělám takovou debilní začátečnickou chybu. Chlapi, jásejte. V mém případě se potvrdil názor chlapské většiny o řidičském umění žen. 

Zdá se, že vánoce budou letos hubené. 

Ale jinak jezdit umím!;-)