PRODAVAČ TEN TVRDÝ CHLEBA MÁ

Páč zima se blíží mílovými kroky, je třeba se na ni řádně příchystat. Do loňského roku má zimní aktivita spočívala v tom, že jsem se chodila se známými a přáteli zahřát do hospůdky, případně jsem rozhýbala figuru v kurzech společenského tance, kteréžto znalosti jsem poté zúročila na několika provinčních plesech.

Letos se ze mě stal sportovec amatér. Má zášť k zimním sportům by měla být letos pokořena, páč se chci pokusit sjet valašské kopečky na snowboardu. 

Prkno a boty mám půjčené, to kdyby se náhodou nezadařilo a po pár pokusech bych to navždy vzdala. To se ví, že na svah nepolezu v teplákách. Takže aspoň nějaké to in oblečení bylo třeba zakoupit. 

V obchodě se sportovním oblečením kolem hned začala kroužit prodavačka. 

Jak vám můžu pomoct? 

Bundu na snowboard!

Jistě!

Vytáhla tři. Žádná hitparáda. V případě, že mě zimní sporty nechytí (a to riziko tu je) tyhle exempláře by po pár použití už navždy spočinuly na dně skříně. 

Ne? Tak teď tu mám ale něco speciálního pro vás...

... dotáhla fakt překrásnou bundu. Vyzkoušela jsem si ji a byla prostě úžasná! 

Akorát teda trošku drahá. Šest litrů. Což za snowboarďáckou bundu pro někoho, kdo to na sněhu neumí, je, myslím si, zbytečná investice.

Nicméně, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Líbila se mi ale moc, i když jsem si sebe v ní představovala spíš jak se ladně nesu městem, než že bych v tom jela na svahu a tím hůř na vleku. 

Vemete si ji? Vemte! Je krásná! Strašně vám sluší! Takovou fakt nikdo nebude mít! Vymakaná! Luxusní materiál! Podívejte! Tady je instalován hadřík na brýle! Toto a tamto... bunda byla fakt špičková. Jenže byla bílá.

Tak možná si ji vemem, ale ještě si to rozmyslíme, projdem tady ten kšeft, jestli nenajdem něco jiného...

Ukažte dám vám to k pokladně. Ale co jiného byste hledali? Tady je tato bunda zaručeně nejlepší! Včera přišly a už jsem prodala dvě! Je poslední!

Něco podobného jsem viděla na andree verešové, když jí její chlap koupil zlaté lyže.
No. Vereška myslím umí lyžovat
Já lyžovat neumím. 
Představila jsem si sebe v té nádherné bílé bundě s chlupatou kapucí jak se snowbordem frontsajd nebo backsajd sebou peru do špinavého sněhu. Kdyby ty pády aspon byly elegantní...

Tak jsme ještě zapátrali po obchodě a objevili bundu. Taky bílou ale streetovku. Když spadnu a zmažu se, neva. U takové bundy se s tím počítá. A byla víc, jak o polovinu levnější. Došla jsem k názoru, že mít luxusně vypadající bundu za šest tisíc je fakt zbytečné a rozhodla se koupit tu levnější. 

Došli jsme k pokladně. Paní pokladní začala počítat nákup, když tu jak fúrie se přihnala prodavačka, co nás předtím obsluhovala. A vypadala jak Viktorka nad splavem.

Aha, tak vidím, že jste si to rozmysleli! To jste mohli říct mě! Já teď vypadám jak blbec!

???

My jsme si ale ještě nic nekoupili. A to jsme nevěděli, že když si to rozmyslíme, musíme jít přímo za váma!

Aha! Tak místo té nádherné bundy jste si vybrali takovou z nouze ctnost jo? Pche! Vztekle shrábla bundu, co jsme odmítli a odnášela ji zpátky na věšák. 

To už mě fakt naštvala. 

SLEČNO! Z nouze ctnost říkáte? A co by na to asi řekl váš šéf, že tady provádíte takovou reklamní kampaň? A prodáváte z nouze ctnost?

Viktorka zrudla jak koňský buřt. 

Promiňte, zablekotala a s bílou bundou odběhla na plac. 

No, nějak mě přešla chuť tam cokoliv kupovat. Nakonec jsme ale koupili, páč už takovou druhou akci nechci absolvovat. 

Cestou domů jsme se v autě bavili o tom, jak to mají dneska v některých kšeftech zařízené. Bitva o zákazníky a o to, co jim střelím. Provize z prodeje, takže každý tácek dobrý. Práce pod tlakem za nevelký peníz. Dobré mezilidské vztahy na pracovišti? Neexistuje! On mi vzala zákazníka, co utratil dvacet tisíc a na mě zbyl ten s trikem za pětset... konkurence je prostě všude i mezi prodavačema v kšeftě. Přesto. Takhle by se prodavač chovat neměl. Kdyby bylo na mě, nekoupím tam nic. A navíc si při každém výjezdu na hory obleču tu bundu a vzpomenu si na tu prazvláštní morální lekci od prodavačky sportovního oblečení. 

Jak jsme si to jen mohli dovolit!