ZADRBANÝ PODZIM

Podzimy obecně stojí za kulové. Tento zatím suverénně vede. 

Krom nabořeného auta, nad kterým jsem už já i majitel svorně mávli rukou, jsou tu další jobovky. 

Kolbenka má namále. To tu eště nebylo. Pro ilustraci a neznalé odhaluju, že kolbenka není samostatná vlajková loď, nýbrž jakýsi řekněme ústav, jehož zřizovatelem je krajský úřad. A ten došel k názoru, že dost bylo kolbenky a patrně v půlce příštího roku šlus. Nikterak neobyčejná věc v době hospodářské krize a obecného státního úmoru. Není to ještě úplně jisté, ale jestli to tak bude, no tak co, život jde dál, takže směle vytvářet hodnoty jinam. Akorát bude v našem regionu trošku obtíž kam. 

No, ale řešení tu je;-): V poslední době se ke mě donesly zvěstí o dvou takových jako kamarádkách, co se léta plácaly od té louže pod okap a to počínaje prací přes děcka až po vlastní osobní život. Všechny oblasti úzce spjaty s financema. Dluhy, dluhy, dluhy. A ejhle! Dozvěděla jsem se, že jedna z nich se po tříměsíční známosti s movitým emigrantem, kterého si nabrnkla přes net, náhle vdala. Práci už nehledá, páč choť jí to zapověděl, děcka jezdí na kolách za padesát tisíc a hlava rodiny plánuje po třiceti letech návrat do rodné hroudy a že si s novou ženuškou postaví luxusní baráček. Druhá je na tom o malinko hůř, páč barák už sice má, taky fáro, ale ještě k tomu jí ten její na staré kolena ucmuchtal bejbíka, tak si velice toho luxusu s kamarádkama neužije;-).

Takže na podzim se některým i daří;-).

Jinak - můj drsný tata je ve špitále, kam se musel uchýlit se svou měsíce zanedbávanou chorou nohou. Nic ho nebolelo, bo ho na šachtě kdysi jebl do píšťaly kus uhla a on v noze nemá cit. Vyhnali jsme ho tam proti jeho vůli a doktoři ho moc nepotěšili, bo kousek si ho tam nechali, takže jen doufáme, že už nic víc se nebude dít... 

Radši už ať je zase jaro.