S těma plavkami jsem si vzpomněla na hezký příběh, co se odehrál před pár lety.
S kámoškou jsme vymyslely na konci dovolené výlet do termálů v Podhajské. Protože akce byla spíchnuta horkou jehlou, nedařilo se nám na poslední chvíli nikde sehnat ubytování na 5 dnů. Žádné. Až kámoška, neúnavně v noci slídící po netu, zažila úspěch a podařilo se jí sehnat levný nocleh v soukromí. Ráno jsme nadšeně vyrazili. Do Podhajské jsme dorazili v odpoledních hodinách a ve vesnici se jali vyptávat, kde že je to místo, kde složíme naše hlavy. Po delším pátrání jsme byli domorodcem v díravých teplákách odesláni na místo samé.
Pod kopcem stál rodinný barák, kde jsme od paní domu vyfasovali klíče a byli vylifrováni po louce vzhůru směr křížek. A tam na kopci u krchova stály dvě maringotky, z níž jedna se měla stát na pár dní našim útočištěm..
Prvotní šok pomohly překonat panáky domácí slivovice, které přicházely v rychlém gardu. Další následovaly po zjištění, že u brány krchova stojí kadibudka a za maringotkou trčí ze země něco jako provizorní pumpa.
No co, vykoupem se v termálech, utěšovali jsme se.
Večer byl vlahý, udělali jsme mezi maringotkami ohýnek, pokuřovali, popíjeli, kuli plány na další den a hlavně sbírali odvahu na spaní v pelechu, který vypadal hodně proleženě, navíc s lůžkovinami, které tam byly už od Kuvajtu napadení. Ještě že jsme vzali s sebou nějaké deky, do kterých jsme se v té noře zabalili. V noci na nás od útočily muchy a vlahý vítr občas zanesl do maringotky i trochu ovzduší od krchova brány;-).
Ráno jsme se opláchli pod pumpičkou narezlou vodou (patrně majitelé napíchli jeden z termálních pramenů) a vyrazili na koupaliště. Na radu majitele bungalovu jsme se vydali zkratkou. Zkratky jsou vždycky problém, především když nevíte, kam vlastně jdete. Z proklamovaných patnácti minut svěží chůze se stala regulérní hodina a když jsme se vyhrabali z houští kousek od vesnice, vypadali jsme jak klony Ramba po několika dnech strávených v divočině.
Termály jsme prošmejdili, ale asi to nebude moje krevní skupina. Rezavá voda z níž stoupá i v 35 stupních pára, no co to může být za zážitek? O síle zdejší vody mě přesvědčil krátký pobyt v jednom z bazénů, jehož náplň se tvářila jak rezavá gábinka s prošlou záruční lhůtou. Nikdo mi neřek, že do termálů se nové a vůbec už ne světlé plavky nenosí.
Výpravu k pramenům jsme podnikli ještě druhý den. Šli jsme pozdě spát, páč nikomu se do mobilhausu, pokud byl při smyslech, nechtělo. Ráno jsme vyklopýtali z boudy, pod pumpičkou jsme se vydrbali jak se nejlíp dalo a vyrazili jsme už známou zkratkou. Cesta nám tentokrát trvala jen 35 minut. Byla však sobota a staříků chtivých termálních pramenů výrazně přibylo. Do restaurace jsme se nedostali a vlastně nebylo ani kam dát deku..
Vrátili jsme se na základnu, víc nachození jak naplavaní, po krátké poradě jsme zabouchli náš móbilhaus a poštípaní od much a komárů a se zničenýma plavkama jsme po dvou nocích zbaběle odjeli.
Další noc už by se totiž nemusela přežít.
Žádné komentáře:
Okomentovat