DEN ČTVRTÝ

Nikdy jsem nechápala, jaký může mít kdo plezír z toho, že jezdí v zimě na hory. Kua, kdo se může radovat z toho, že se doma půl hodiny navlíká do funkčního prádla a různých zimních úborů, pak jede štreku ke sjezdovce, u auta pak se snaží nacpat do těsných tvrdých bot, stojí dlouhé fronty na vlek a pak jezdí po kopcích v kose, zachumlaný až po nos v zimní výbavě, ale vypadá jak veselý cyklista, když se mu na zuby lepí mouchy.

Teď už to vím!

Dneska se mi podařilo sjet kopec na snowboardu!

Když jsme přišli pod kopec, chtěla jsem to vzdát. Nad námi se tyčilo cosi jako černá sjezdovka na Božím daru, na ní jen pár nejodvážnějších lyžařů, svah skoro zledovatělý s centimetrovým popraškem. Shora hrůzostrašně o svah škrkaly hrany lyží a snowboardů... Tak to zapomeň. Du domů. To nedám.

Alfík mě nakonec přemluvil, že vylezem pěšky nahoru a aspoň to zkusíme. Když už jsme tam.  Na vlek mě totiž nedostal, páč jsem na tom nikdy nejela a docela mi stačil jeden strach a to z jízdy na prkně. Další jsem nepotřebovala.

Vyškrábali jsme se nahoru. Svah jsem zhodnotila na 50 stupňů. Děs v očích jsem ztratila za zákrutou, kde byl mírnější svah pro děti. Tedy i pro mě;-). A menší vlek.  Poma. Žádné dítě se v okolí nevyskytovalo a mě se vlila do žil odvaha. Tak já to teda zkusim...

Alfík poprosil vlekaře o zpomalení vleku, že pani slečna jede poprvé. Kuš. Pracně jsem se nasoukala do stopy. Poma přihopsala po špagátě, v poslední chvíli jsem si ji vetkla mezi nohy a po pěti metrách pomalé vrávoravé jízdy pani slečnu ze stopy poma vyklopila. Druhý pokus byl úspěšnější. Dojela jsem do půlky svahu. Nasadila jsem prkno a sjela jsem až dolů k ohromenému vlekařovi. Ten, po mém výkonu na vleku, zajisté čekal, že dolů se dostanu spíš na etapy;-). Pak jsem ještě párkrát vyjela nahoru, pravda, ztuhlá, jak štolverk a dycky jsem vypadla někde před koncem, ale trasa mé jízdy se prodlužovala.

Dolů jsme se měli dostat tím krpálem, co jsme se škrábali nahoru. Já se na to těšila! Pohled do hlubin mě tentokrát vůbec nerozházel. Svah jsem sjela bez jediného pádu, akorát dole stála rolba, tak tam jsem si preventivně sedla na zadek;-).

Takže dneska jsem pochopila, proč lidi rádi jezdí na hory. Je to paráda! Čtvrtý den, celková hodinová dotace výuky dodnes cca 6 hodin. Obloučky ještě neumím, ale zatím mi stačí, že sjedu svah lístkem a taky že umím zastavit.

To je totiž hodně důležité;-).